Chetité
Malá Asie sehrála v dějinách důležitou úlohu. V neolitu tu stála první města a první známí Indoevropané – CHETITÉ – tu měli svou říši.
Na sklonku 3. tisíciletí př.Kr. přitáhli do Malé Asie (dnešní Turecko) a podmanili si tu původní obyvatelstvo. Během půl tisíciletí vytvořili vlastní velký a mocný stát, který mimo jiné dobyl Babylón a byl rovnocenným soupeřem Egypta v čase jeho největší slávy. Můžeme se pyšnit, že badatel, který nejvíce přispěl k odhalení minulosti dlouho zapomenutého národa a rozluštil jeho jazyk – nikoli písmo, jak se často mylně tvrdí – byl český vědec Bedřich Hrozný.
Chetitská civilizace
Chetité vytvořili ve střední Anatolii zřejmě první stabilní a několik století trvající státní útvar. Odkud přišli? Není to zcela jisté. Z Asyrie? Z Babylonu? Ze Zakavkazska ? Zdá se však, že netvořili ostře vyhraněné skupiny obyvatel tvořících v dnešním slova smyslu lid, rody, které opanovaly nějaké teritorium a na něm se usadili. Chetité nebyli národ, jak tomu slovu rozumíme dnes ve smyslu politických entit. Spíše tvořili jakousi aristokracii, která začala infiltrovat do Anatolie ve druhém tisíciletí př. Kr. a postupně si podrobovala původní obyvatelstvo. Mezi lety 1500 až 1200 př. Kr. rozšířili Chetité své území až do Syrie.
Takto vzniknuvší civilizace byla nevyhnutně směsicí chetitského vlivu a kultur původního obyvatelstva. Celková politická struktura byla indoevropská, se zřejmými vlivy semitskými (babylonské a syrské), se stopami ze střední Asie. Chetitská říše byla dobyta tzv. mořskými národy. Byli to patrně Frýgové a stalo se tak kolem roku 1200 př.Kr. Ale civilizace sama přetrvala a vymizela asi až roku 600 př.Kr.
Ve svém domově narazili Chetité na pokročilejší domorodce (jsou nazýváni Chattijci). Pod jejich vlivem, ale také pod tlakem východního souseda – Asýrie – se záhy usadili a vytvořili vlastní stát ( 17. –12. století př. Kr. ). Většina Chetitů žila na venkově jako svobodní rolníci, ale panovník a šlechta spolu s řemeslníky a obchodníky sídlili už ve městech. Ta byla opevněna, aby svým obyvatelům poskytla bezpečný domov. Od svých sousedů v Mezopotámii přejali Chetité klínové písmo, které přizpůsobili svému jazyku (vedle toho vytvořili i vlastní hieroglyfické písmo). Chetitská společnost byla odlišná od civilizace Egypta či Mezopotámie, kde měl panovník nad všemi obyvateli neomezenou moc. V chetitské společnosti byla pravomoc panovníka zčásti omezena. Král mohl sice šlechtice a svobodné rolníky povolat do války, ale do řízení státu zasahoval sněm. V něm byli shromážděni přední šlechtici země a jejich názor musel vzít panovník v úvahu. Král také nemohl bezdůvodně nikoho potrestat.
I role ženy byla v chetitské společnosti mnohem rovnoprávnější než u jiných starověkých národů.
Chetité nevytvořili skutečnou říši, ale své území obklopili řadou podmaněných států a státečků. Ty jim byly podřízeny, musely chetitským vladařům odvádět daně (především potraviny, suroviny a drahé kovy) a také jim pomáhat v době válek.
Vynález železa, který zásadně změnil další chod dějin, patřil sice horským kmenům na severu Malé Asie, ale právě Chetité se postarali o jeho rozšíření. Došlo k tomu v polovině 2. Tisíciletí př. Kr. Jak bylo zpočátku železo vzácné, pochopíme nejlépe z toho, že železnou dýku měl vedle předmětů z ryzího zlata ve svém hrobě i faraon Tutanchamón. Výhodou železa byla dostupnost suroviny i snadnější výroba. Lacinější a kvalitnější železo zakončilo již za několik století dobu bronzovou. Jak už to tak bývá, rozšíření výroby železa se nakonec obrátilo proti samotným Chetitům.
Je známo, že Chetité vynikli také v chovu koní. Byli důmyslní architekti, zejména pevnostního stavitelství. Jejich literatura byla sice ovlivněna Mezopotámií, ale nalezneme tu řadu motivů (zejména v mýtech) podobných řeckým.
Na přelomu 14. a 13. století př. Kr. nastal poslední rozmach Chetitů. K území severní Sýrie se rozhodli připojit i Palestinu, o kterou sváděli boj s egyptským faraonem Ramessem II. Rozhodující bitvu u Kaddeše sice oba interpretovali jako svoji výhru, ale bylo jim jasné, že se jedná - sportovně řečeno - remízu. Oba soupeři, vědomi si rovnosti svých sil, pak uzavřeli spravedlivou mírovou smlouvu a území si rozdělili mezi sebe. Na důkaz budoucího přátelství došlo i ke sňatkům mezi oběma panovnickými rody.
Na přelomu 13. a 12. století př. Kr. došlo k velkému stěhování národů. Divoké kmeny – vyzbrojené už železnými zbraněmi – vtrhly do Řecka a Itálie a jako smršť se po souši i po moři (odtud jejich jméno Mořské národy) hnaly Malou Asií a po pobřeží Palestiny. Zastavili je s vypětím všech sil až Egypťané. V Malé Asii nastala „temná staletí“. Tak se nazývají následující čtyři století, kdy mizí o tomto území zprávy. Když se mlha rozplynula, zbyly po Chetitech už jen ruiny dřívějších měst a v Malé Asii žily jiné národy.
Další informace o této to zajímavé říši najdete na stránkách památek.
Dále si můžete přečíst článek Chattušaš
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| Malá Asie.jpg | 200.91 KB |
| chet.jpg | 92.86 KB |
| Chetitské památky.jpg | 24.65 KB |
| Chetitské památky 1.jpg | 32.11 KB |
| bogazkale1.jpg | 96.35 KB |
| bogazkale2.jpg | 63.61 KB |
| bogazkale3.jpg | 36.63 KB |