Turecká svatba

 Dodnes se u nás statečně drží pověry že v Turecku je povoleno mnohoženství. Dokonce i na našich stránkách jsme dříve tuto informaci (čerpanou od místního průvodce) měli. Pravda je poněkud odlišná.   Když roku 1926 turecký parlament pod značným vlivem Atatürka schválil zákon, upravující i tuto oblast života (dnes bychom snad mohli říci zákon o rodině), byly tam na svoji dobu – bez ohledu na zemi původu – neuvěřitelně pokrokové myšlenky. Nejdůležitější z nich bylo zrušení mnohoženství, právo na rozvod (nejen z vůle muže), zrovnoprávnění postavení ženy v rodině a prohlášení civilního sňatku za jediný oficiálně akceptovaný.   Jako všechny podobné revoluční myšlenky musely i tyto projít dlouhým skutečným zaváděcím procesem. Postavení ženy v rodině nezměníte zákonem nikdy, pouze jí umožníte ze špatné rodiny odejít. Stejně tak uznáním civilního sňatku jako jediného oficiálního nezabráníte hluboce věřícím lidem slíbit si věrnost před Bohem (ostatně, tato myšlenka jako jediná není z dnešního pohledu úplně pokroková, leč tehdy asi měla své velké opodstatnění. My, pamětníci komunistické naštěstí už minulosti stejné nařízení pamatujeme. Znám mnoho párů, které své výročí svatby slaví v den své církevní svatby a ne oné „oficiální“). Muži, zvyklí na více žen (více tchýní je netrápilo) chtěli nadále mít více manželek nezávisle na zákonu.   A zde právě nacházíme důvod uznání civilního sňatku jako jediného oficiálního. Islámští duchovní totiž ne vždy akceptovali zákon světský a nadále oddávali s jedním mužem více žen. Byly to tzv. imámské svatby. Tyto svatby de iure neznamenaly nic, pro druhou a další manželku polygamního muže však znamenaly nelegitimitu jejich svatby a tím i jejich dětí vůči otci z pohledu zákona. Kvůli tomuto problému bylo od roku 1926 kdy zákon o rodině nabyl platnost vydáno šest speciálních zákonů řešících problém nelegitimity téměř tří milionů dětí …. .   Dnešní a tradiční svatební procedury se výrazně liší, například zavedením civilního sňatku byly umožněny svazky vyznáním různých dvojic. Co však stále (i když čím dále tím méně) přetrvává je vyplacení nevěsty ženichovou rodinou. Pravda, dnes už není základní měnovou jednotkou jeden velbloud, leč ještě v sedmdesátých letech 63% venkovských a 19%(!!!) městských svateb vyrovnání mělo.   V současné době už nenajdete v Turecku pár, který by nebyl oddán tak, jak to známe u nás – před civilním zástupcem státu a dvěma svědky. Existuje totiž velice spolehlivý prostředek, jak lidi přesvědčit o jeho výhodách. Pouze řádně oddaní manželé totiž mají nárok na všechny sociální dávky od státu, stejně tak jako jejich děti. Civilní statek však nebrání následnému (či předcházejícímu) sňatku před Bohem.