Turecké koberce - druhy a kvalita

 Je třeba také rozlišovat mezi kobercem a kelimem (kilim) – liší se jak způsobem použití, tak - a především - technikou výroby. Koberec je vázaný, bývá větší a mívá jednoznačnější využití. Kelim je tkaný, bývá menší a mívá více možných způsobů použití.   Výroba koberců měla vždy tři základní cíle v přesně definovaném pořadí:   Koberec musel být vždy především funkční, na druhém místě byla funkce náboženská a teprve poslední hledisko bylo estetické. Teprve přenesením koberců do sultánských paláců a obydlí jiných mocných tehdejšího světa začíná estetická hodnota nabývat na důležitosti. Je však zajímavé, že kultura, která zplodila tak velké architekty a tak jedinečné ornamentální umělce nezná žádná velká jména tvůrců koberců. Nejspíš to bude dáno několika faktory: jednak vázání koberců bylo vždy chápáno pouze jako řemeslo, jednak se na jeho tvorbě vždy podílel tvůrčí tým a ne jeden umělec. Vždy nejdříve jeden člověk navrhl celkový charakter koberce, druhý určil rozmístění a počet symbolů a třetí potom celý – dnes bychom řekli projekt – zrealizoval.   Jedním z důležitých znaků kvality koberce je počet uzlů na čtvereční palec. Tato hustota je dána několika základními parametry. Nejdůležitější z nich je matriál, ze kterého je koberec vázán. Je jasné, že hedvábný koberec musí mít daleko vyšší hustotu uzlů než koberec vlněný či bavlněný. Jako materiál pro výrobu se používá ovčí vlna, bavlna, kozí srst a hedvábí – samozřejmě i umělé, ale přírodní je z pochopitelných důvodů daleko více ceněno. Druhým určujícím parametrem je předpokládané využití koberce.   Modlitební koberce poznáme na první pohled díky tzv. mihrabu (pro neznalé asi tvarově nejblíže dětská kresba věže – špičatý obdélníček), mohli bychom říci modlitenbičce, jejíž špička má vždy při modlitbě směřovat k Mekce. Darování koberce mešitě každý muslim považuje za výraz hluboké pokory a úcty, proto v mešitách najdeme mnoho koberců, obvykle velice starých a vzácných. Ostatně, největším důkazem kvality tureckých koberců je fakt, že některé koberce v mešitě Sultána Ahmeda (u nás známá spíše jako Modrá mešita) vydržely pravidelný provoz bohoslužeb více než 300 let.