Wiyanawanda – vinařská oblast u Egejského moře

Přihlášení

Zapoměli jste heslo? Registrace

Aktuální počasí

Ankara

27 °C

Antalya

27 °C

Bodrum

26 °C

Istanbul

24 °C

Izmir

28 °C

více počasí

Inzerce

	Inzerujte na Turecko.cz
	Aktuální nabídka zájezdů do Turecka
	Recenze a ubytování v Turecku
	Aktuální last minute nabídka.

Wiyanawanda – vinařská oblast u Egejského moře

Dimrit, Sergikarasi anebo Narine – taková třpytivá jména nesou některé nejvýnosnější odrůdy vína, které se dnes v Turecku pěstují.

Země na Bosporu má tisíciletou tradici vína a teď slaví renesanci své vlastní kultury vína.

V regionech Thrákie, Marmaris, v oblasti Egejského moře a v Kappadokii se nacházejí oblasti pěstování vinné révy, která je kultivována od starověku, a které dodávají kvalitativně nadstandardní révovou šťávu. Sice by klimatické podmínky od Egejského moře až k moři Středozemnímu nemohly být rozmanitější, nicméně právě prostřednictvím této geografické rozličnosti se zde nejprve naskýtá velké spektrum možností pro pěstování a rozmanitost odrůd tureckých vín.

S osevní plochou o cca 570.000 ha (srov. Rakousko 48.000 ha, Itálie 849.000 ha, Francie 889.000 ha a Španělsko 1,2 Mio. ha) podřimuje v Turecku enormní potenciál. Přesto je tato země známá spíše svým hroznovým vínem a výrobou rozinek, která spolkne okolo 95% produkce hroznů. Pouze malý díl jde na výrobu alkoholu. A z toho okolo 25 procent na destilaci čisté pálenky, známé pod názvem "Raki", která platí za turisticky nejoblíbenější nápoj a oblíbený (alkoholický) nápoj tureckého obyvatelstva.

Jakostní vína v antice
Jak dokládají vykopávky, byla vinná réva v Malé Asii vysazena již 3.000 let před naším letopočtem. Za vlády Chetitů zažilo pěstování vinné révy mezi lety 1650 a 1200 před naším letopočtem svou dobu rozkvětu. Zvláště anatolské víno bylo pokládáno za kvalitativně nadstandardní a bylo v antice prodáváno za vysoké ceny. A tak vznikl i název, který tuto zemi tehdy utvořil: "Wiyanawanda – Země vína".

Ve stoletích, která následovala poté, především v Osmanské době, byla nicméně výroba vína omezena. Jen u nemuslimských menšin, zvláště Arménů a Řeků, jakož i u Židů, byla výroba a konzumace vína povolena. Mimo toto řízení o výjimkách zakázali vládnoucí sultáni "nekontrolovanou" výrobu vína. Teprve v souvislosti se založením Turecké republiky prostřednictvím Kemala Atatürka v roce 1923 byla tato omezení opět zrušena. Atatürk sám byl známým milovníkem vína a podporoval zakládání soukromých vinic.

Další rozmach zažilo turecké vinařství teprve mezi lety 1970 a 1980. Většinou to byli milovníci vína a turisté, kteří oživili konzumaci. Od poloviny 80. let se začali orientovat na větší kvalitu a množství.

Přes Evropu do Anatolie
Evropská část Turecka (Marmara a Thrákie) je s podílem ve výši 40 procent nejdůležitější oblastí pěstování vinné révy. S několika výjimkami jako francouzskými odrůdami Pinot Noir, Sémillon, ale také německým Rieslingem, se jak produkce červeného vína, tak i vína bílého opírá výhradně o domácí odrůdy. U Černého moře, které je pokládáno za původní domovinu tureckého vína, se nacházejí jen menší pěstitelské oblasti. Zde jsou lisovány převážně domácí odrůdy vinné révy jako Dimrit, Sergikarası (červené) a Narine (bílé). Rozmanitost odrůd vinné révy Turecka je jedinečná, nicméně nejpopulárnější bílá vína vznikají z odrůd Hasandede, Narince a Emir. Nejznámější domácí odrůdy hroznového vína, Bogazkere a Öküzgözü, nalezneme v centrální a východní Anatolii. Většina vín se vyznačuje svým specifickým charakterem.

Úrodná půda
Obzvláště v regionu Kappadokie v okolí obce Ürgüp se hojně pěstuje vinná réva. Sopečná půda a kontinentální podnebí centrální Anatolie – s horkými léty a suchými zimami – poskytují ideální podmínky pro růst vinné révy a starají se o to, aby byla lisována vynikající červená a bílá vína. Velká část sklizně je sice dále zpracovávána v moderních zařízeních, nicméně někdy lze ještě nalézt zdejší rodiny, které samy víno pěstují a své hrozny ještě zpracovávají tradičním způsobem (vlastními lisy na víno). Dnes nejdůležitější oblasti pěstování vinné révy se nacházejí v regionu Egejského moře a přímo na jeho pobřeží. V těchto oblastech, které vykazují více vlhkosti než suché vnitrozemí, se vyrábí necelé dvě třetiny tureckých vín. Jako odrůdy červeného vína jsou vysazovány Calkarasi a mezinárodní odrůdy jako Grenache, Carignan, stejně tak jako v rostoucím množství Merlot a Cabernet Sauvignon.

"Západ" jako vzor
Víno jako poživatina zažilo v minulých letech v Turecku opravdovou renesanci. Avšak spotřeba vína na hlavu u Turků leží hluboko pod evropským průměrem: 0,3 litru ročně (srov. Rakousko: 30 l/rok). Důležité impulzy dodávají velkoobchodní vinné sklepy, které sází na kvalitu. Prostřednictvím úspěchu těchto statků vznikají menší vinice, které se svým vzhledem velmi podobají klasickým francouzským Châteaux.

Víno má v Turecku svou cenu: jedna láhev vína ve "středním segmentu kvality" stojí v přepočtu šest eur. Kvalitativně nadstandardní vína dostanete od okolo 15 eur. Turecké víno stojí před skokem do evropské top ligy. To se dá odvodit od pozdvižené nálady, které si lze všimnout mezi tureckými pěstiteli vína. Mnozí si jezdí pro know how na evropské vinice a propojují poté tyto znalosti doma s kvalitou domácí vinné révy.

Vize budoucnosti
I když je pokrok hodný povšimnutí, ještě se do současné doby nepodařil ten úplně velký průlom v pěstování vinné révy. Navzdory tomu mají turecká vína na základě své dlouhé tradice a vědomí o kvalitě mezi pěstiteli vinné révy před sebou velkou budoucnost. K nejlepším vínům země patří kromě jiného Villa Doluca Antik a Kavaklidere Özel Reserve. Doluca byla založena již v roce 1926 v Istanbulu pod názvem Maison Vinicole a má dlouhou tradici. U Kavaklidere Özel existuje jak červené, tak i bílé víno. Bílé hrozno se pěstuje v oblasti kolem Tokatu, červené u Egejského moře.

Nabídka zájezdů do Turecka

Průvodce a mapy Turecko