+11
°
C

+13°
+

Göreme
Pondělí, 22

Viz 7denní předpověď

GPS 38.6436947N, 34.8296381E (Infocentrum v Göreme)

Údolí Göreme je jednoznačně nejznámější část Kappadokie. Dokonce i v oficiálním seznamu památek Unesco je oficiální název Národní park Göreme a skály v Kappadokii. Tady totiž najdeme nejvíce starých kostelů, chrámů či jen obyčejných domků.

Typická krajina v údolí Göreme

Historie Göreme jako útočiště prvních křesťanů se datuje do samých počátků šíření tohoto náboženství. Už tehdy si věřící začali ve zdejších skalách vydlabávat první modlitebny. S uznáním křesťanství za oficiální náboženství Římské říše ve 4. století se situace poněkud vylepšila, zlatý věk však nastává až v období Byzantské říše. Největší rozmach pak probíhá od 6. století. Většina kostelů a chrámů, které tu dnes můžeme obdivovat, pochází z 10. až 12. století.

Na první pohled obrovské termitiště, ve skutečnosti koncentrovaná historie.

Bylo to období, kdy se z Göreme stává velice významným střediskem křesťanského života Byzantinců. Poustevníci, kteří se sem původně uchylovali, začali být považováni za svaté muže a mnoho poutníků se za nimi vydávalo ať pro požehnání, vyžádání pomoci nebo “jen” učené rozhovory. Tento vývoj můžeme ukázat na Tokalı Kilise neboli Přeskovém kostele. Vedle původní malé poustevny byl roku 915 vybudován první kostel. Ten však pro velký zájem poutníků přestal záhy stačit a už v roce 961 byl vytesán  mnohem větší svatostánek Nové Tokalı. 

Kostel Tokali má jedinečnou výzdobu.

Příchod Turků znamenal konec rozvoje křesťanství, nikoliv ale jeho zásadní potlačování. Zdejší pravoslavná komunita mohla bez větších problémů nadále žít a uctívat Krista, nebyla už ale natolik silná, aby jí stálo za to budovat nové kostely a kláštery. Toto relativně klidné soužití ukončily až boje Turecké války za nezávislost a následné mírové smlouvy. Ty v rámci vzájemné výměny tureckého a řeckého přesídlili pravoslavnou komunitu do Řecka. 

I nejjednodušší výzdoba má své kouzlo a sahá na vás dávná historie.

I když je Göreme plné nejrůznějších vydlabaných obydlí, užitných prostor či stájí, známé je především svými památkami na rané křesťanství, především kláštery a kostely. Po stránce výzdoby je můžeme rozdělit do tří kategorií. V první kategorii jsou kláštery a kostely plně omítnuté a vymalované. Jejich fresky mají logiku v rozvržení celé ozdobené plochy. Ty jsou samozřejmě největším lákadlem a nejčastěji publikovanými fotkami interiérů. Druhá kategorie objektů má pouze jednotlivé obrazy. Ty bývají obvykle obdélníkové, nejspíše vytvářené jako poděkování za pomoc nebo jako podporu vlastní modlitby. Jejich motivy jsou náhodné, neexistuje, nebo alespoň není známa, logika jejich výběru. Zbytek kostela je řešen jen červenými ornamenty přímo na skále. Třetí kategorii tvoří kostely vlastně bez výzdoby. Často vidíme nejvýše základní červené ornamenty. Jsou sice nejjednodušší a nejprostší, tím i nejméně fotogenické, ale pro citlivé návštěvníky o to zajímavější.

Vyškrábané oči bohužel patří ke zdejšímu koloritu.

Jako červená nit se všemi kostely táhne poznávací znamení křesťanských památek v muslimské zemi. Vyškrábané oči. Nezapomínejme, že Islám zakazuje zobrazování lidí. Proto po odchodu křesťanů, když tyto prostory začali používat Turci, vyškrábali alespoň oči, aby je namalovaní svatí nemohli pozorovat. Seškrabání celých postav už bylo příliš pracné na to, že původní kostely často sloužily jako sklady, sýpky či chlévy.

Fresky v Temném kostele (Karanlık kilise) jsou ve výborném stavu.

Pojďme se teď projít po památkách. Určitě nesmíme vynechat Temný kostel, Karanlık kilise. Jeho jméno je výstižné. Tento kostel má pouze čtyři okna, takže je opravdu velmi temný. Přesto zde najdeme asi nejzachovalejší výzdobu celého údolí. K její záchraně paradoxně přispěl i fakt, že po odchodu křesťanů byl kostel využívaný jako sklad, takže vlastně nebyl žádný důvod něco s výzdobou provádět. Restaurování samozřejmě proběhlo, bylo však potřeba mnohem méně zásahů. O výjimečnosti kostela svědčí i fakt, že do něj jako do jediného v celém údolí neplatí vstupenka Open air muzea. Platí se zde zvláštní a ne úplně symbolické vstupné.

Na fresce se opravdu had od draka pozná těžko - Hadí kostel neboli Yilanli kilise

Zbylé kostely vezmeme už trochu rychleji. Elmali kilise neboli Jablečný kostel byl pojmenován podle jablečného sadu, který se kdysi zřítil před jeho vchod. Na křížovém půdorysu je hlavní kopule podepřena čtyřmi sloupy. Kromě fresek zde můžeme vidět i terakotovou výzdobu. Yilanli kilise neboli Hadí kostel byl pojmenován omylem - muslimové, neznalí křesťanské tradice, nevědí, že sv. Jiří zabíjí draka. Považovali ho za hada a protože v kostele je velká zajímavá freska, zobrazující tento výjev, pojmenovali kostel Hadí. Tento svatostánek má podlouhlý půdorys, který vytváří dvě části. První má valbovou klenbu, druhá rovný strop. Další ze zdejších památek - Çarıklı kilise neboli Sandálový kostel se jmenuje podle fresky Nanebevstoupení (Se sandály). Najdeme zde krásné fresky ze života Krista a Abraháma.

Ženský klášter (Kızlar Manastırı) je třípatrová "budova".

Vynechat byste neměli ani Kızlar Manastırı, ženský klášter. Zde můžeme navštívit refektář (jídelnu), cely či společné místnosti. Kostel ve 3. patře má také velice zajímavou výzdobu. K ženskému klášteru bychom měli přidat kostel, zasvěcený nějaké světici. Velice zajímavý je kostel Aziz Barbara Kilisesi neboli kostel sv. Barbory. V jeho výzdobě, malované červenou barvou přímo na skálu, najdeme geometrické vzory, bájná zvířata i maltézský kříž.

Ve skalách jsou vytesány rozsáhlé prostory, toto je společenská místnost.

Náš výčet zdaleka není kompletní, kostelů či klášterů jsou zde desítky. A každý z nich má své kouzlo. Stejně tak každý turista ocení něco jiného. I proto s výjimkou Temného kostela, který by opravdu v žádné prohlídce chybět neměl, vyjmenováváme ostatní zajímavosti spíše jako tipy. Údolí Göreme je rozsáhlé a vkus každého z nás trochu jiný. Proto věřím, že si každý najde své favority sám.       

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.