Haghia Sophia

Chrám Aya Sofya (řecky Haghia Sophia, chrám Boží Moudrosti) je jednou z nejznámějších památek Istanbulu. Její historie začíná roku 325 kdy zde byla založena první bazilika, vrcholí v roce 537, kdy je bazilika přebudována na obrovský chrám,při jehož otevření sám císař Justinián tak nadšen, že vykřikl „Překonal jsem tě, Šalamoune“, a pokračuje po dobytí Konstantinopole Turky vybudováním minaretu a přestavbou na mešitu až po rok 1935, kdy Mustafa Kemal Atatürk vytváří z této jedinečné budovy muzeum, čímž umožňuje jak její výzkum, tak i daleko odpovědnější rekonstrukci a údržbu.

Celý komplex můžeme rozdělit do tří hlavních částí:

  1. vnější a vnitřní chodbu
  2. vlastní chrám se třemi hlavními loděmi a galerií
  3. chrámovou zahradu

Při vchodu do chrámu vás především omráčí obrovský prostor. Je neuvěřitelné, jak dokázal Justinián postavit v té době tak obrovský chrám za tak krátkou dobu. Ani fakt, že rozdělil stavitele do dvou skupin a té rychlejší slíbil prémii není dostatečné vysvětlení, jak mohla takováto stavba vzniknout za pět let. Ve své době to byl největší chrám na světě a ještě dnes je na čtvrtém místě za katedrálami sv. Petra v Římě, Dómu v Miláně a katedrále sv. Pavla v Londýně.

Půdorys chrámu je téměř čtvercový s rozměry 77×72 m. Kopule chrámu dosahuje výšky 55,6 m a její průměr se pohybuje mezi 31 a 32 m. Je vybudována z lehkých rhodských cihel a stojí na čtyřech mohutných sloupech. 40 oken po jejím obvodu způsobuje, že máte pocit, jako by visela zavěšená ve vzduchu.

Původní výzdoba celého chrámu je především mozaiková, avšak všechny obrazy svatých mají vyškrábané oči. To byl zásah fanatických vojáků po dobytí města. Vojáci Mehmeta II. však bohužel nebyli první ani nejdůkladnější ničitelé nádherné výzdoby. Nemáme zachovánu jedinou původní mozaiku, neboť vše zničili v letech 729 až 843 ikonoborci. Ze zachovaných mozaik jsou nejznámější mozaiky Ježíše s Konstantinem IX a Zoe a Matka Boží s Janem II a Eirené.

Naprosto nepřehlédnutelné jsou obrovské kruhové tabule se svatými jmény Boha (zde samozřejmě rozumíme Alláha), Proroka, čtyř chálífů a Mohammedových vnuků. Z tureckých památek zde najdeme ještě mihráb (modlitební prostor) a obrovský svícen, dar sultána Sulejmana I. Zajímavé je, že tento svícen byl vyroben v Maďarsku.

V roce 2020 se z nařízení tureckého prezidenta Erdogana stal chrám opět mešitou – naštěstí ale zůstává i muzeem a křesťanské mozaiky na stěnách se po dobu modliteb pouze překrývají.