Základní myšlenkou Atatürkových reforem bylo přiblížit Turecko co nejvíce západní evropské civilizaci. Program reforem se nazýval Kemalismus a měl šest základních bodů, známých jako Šest šípů (Alti Ok): republikánství, nacionalismus, populismus, reformace, etatizmus a sekularimus.

Turecký parlament – Velké národní shromáždění Turecka, Ankara

Republikánství znamenalo politickou revoluci – přechod od mnohonárodnostní Otomanské říše k Turecké republice jediného tureckého národa a jeho národní identity realizované v moderním Turecku. Atatürk uznává republiku jako jediný režim, jímž je tohoto cíle možné dosáhnout.

Nacionalismus v Atatürkově pojetí není rasismus. Uznává právo jiných národů než Turků na sebeurčení, je to pouze prostředek k posílení nezávislosti Turecké republiky a jejímu politickému rozvoji. Zdůrazňuje nedělitelnost turecké země a lidí.

Turci jsou velcí patrioti – turecká vlajka je všudypřítomná

Populismus je dán faktem, že celou revoluci sice realizuje elita národa, ale dělá ji pro lid země. Hlavním přínosem byly změny práv žen (ženy směly být od roku 1934 dokonce voleny) a adaptace západního právního systému na turecké poměry. Hlavním zdrojem bylo švýcarské civilní právo. Změny byly stavěny na turecké národní hrdosti, která zvyšovala úsilí lidí o budování celé země.

Atatürk na istanbulském náměstí Taksim, symbolu moderního Istanbulu. Podobnost s bývalým Stalinovým pomníkem na Letné není až tak náhodná 🙂

Reformace byla vlastně hlavním revolučním proudem dvacátých a třicátých let 20. století v Turecku. Zastaralé otomanské instituce a koncepty byly v obrovském množství opouštěny a nahrazovány moderními a perspektivními. Za všechny zmiňme alespoň jazykovou reformu. …. .

Letušky Turkish Airlines, jednoho ze státních podniků

Etatizmus především znamenal státní kontrolu nad rozvojem ekonomky. Stát aktivně vstupuje do ekonomiky jednak tam, kde se soukromé firmy nemohou udržet, jednak ve strategických oborech. Stát zde není pouze jeden z hráčů ekonomického trhu, ale i majitel rozhodujících podniků.

V mešitě

Sekularizmus v Turecku nebyl odmítáním Boží existence (jak tomu bylo třeba u nás za komunistů), nebyl to atheismus, ale pouze směr proti té islámské populaci, která se stavěla proti novým reformám. Byly zakázány dervišské řády, byl zrušen kalifát.