Kočovný způsob života donutil Nomády najít způsob vytváření alespoň základních obydlí na ochranu před nepříznivým počasím. Naučili se proto z kozích chlupů tkát a šít stany. Kozí chlupy totiž mají pro tyto účely daleko lepší vlastnosti. Jsou delší a rovnější než ovčí rouno a lépe se proto zpracovávají. Navíc látka z nich utkaná je téměř nepromokavá, protože jakmile zvlhnou, vytvoří se na nich tenký film který zaplní mezery mezi vlákny vzniklé při tkaní.

S vazačkou koberců se dnes potkáte v každém tureckém turistickém středisku

Když už byla tato technologie ozkoušena, nebyl důvod ji nadále nerozvíjet a začaly vznikat stejně vytvářené další potřeby běžného života – kromě různých vaků na sedla také podložky na zem, aby tolik nestudila a netlačila – tedy první kelimy. Časem tyto podložky začínaly plnit další funkce – závěsů rozdělující stan, závěsných lůžek …. . Ale to už známe i z dnešních dní, i když už dnes na tyto účely nepoužíváme koberce.

Surové hedvábí před barvením. Hedvábné koberce jsou nejlepší, ale samozřejmě také nejdražší

Historie vázání a tkaní koberců v Turecku má dlouhou tradici – už Marco Polo píše v roce 1271 o vynikajících tureckých kobercích. Nejstarší známý exemplář byl objeven roku 1947 v údolí Pazylyk v Altaji. Uhlíkovou metodou byla určena doba jeho vzniku na 5. stol. Př. Kr. Má neuvěřitelných 347.000 uzlů na 1 m2, což je 255 na čtvereční palec. Je poměrně velký – 3.62 m2 a je vázán tzv. dvojitým tureckým uzlem. Kvalita jeho zpracování jasně ukazuje, že se jedná už o zaběhnuté a vypracované řemeslo, nikoliv o jakési první pokusy s novou technikou. Dnes je možné jej spatřit v petrohradské Ermitáži.

Podlahy mešit jsou pokryté kobeci

Do Evropy začaly výrazně pronikat na počátku 16. století, zvýšené obchodní styky a západní orientace některých otomanských vládců měly vliv jak na výrobu, tak i na vzory vyvážených koberců.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.