Starověká Lykie měla centrum na jihozápadě dnešního Turecka. Asi nejznámější památky, které dnes můžeme obdivovat, jsou do skal vytesané hrobky.

Jedna z nejznámějších lýdských památek – vytesané hrobky v Telmessu (u Fethyie)

Po pádu říše Frygů se stala Lýkie nejsilnějším státem v Malé Asii . Ta si podrobila i řecká města a osady na západě (Milétos, Efesos a další), ale na východě narazila na předchůdce Peršanů – Médy. Bitvu, kterou s nimi Lýkové svedli, ukončilo všeobecné zděšení, když „den se náhle změnil v noc“. Pro obě strany nečekaně došlo k zatmění Slunce. Historik Hérodotos uvádí, že zatmění předpověděl slavný řecký učenec Thalés z Milétu. Díky tomu můžeme na základě astronomických výpočtů bitvu – jako první událost v dějinách – na den přesně datovat: 28. 5. 585 př. Kr.

Lýdský hrob u Fethyie

Říši Médů ovládla říše Peršanů, ale lýcký král Kroisos, rovněž proslulý boháč, nepřestal pokoušet válečné štěstí. Jeho území ohraničené na východě řekou Halys se mu zdálo malé. Aby se zabezpečil proti nepříznivému výsledku tažení, vyslal své posly do proslulé řecké věštírny v Delfách kde sídlila kněžka Pýthie. Ta mu vzkázala, že překročí-li řeku Halys, zničí velkou říši. Král, věřící, že zničí říši Perskou, Halys překročil. Věštba se sice splnila, ale jinak, než si představoval. Říši zničil, ale svou vlastní. Není divu, že pythijské výroky svou obojakostí vešly do dějin. Ale i po zániku Lýkie zůstávají na pobřeží svobodné řecké kolonie.