Hodža Nasreddin. Filosof, šprýmař, učitel … Jméno, které známe z mnoha orientálních příběhů. Postava tak populární, že i UNESCO vyhlásilo rok 2008, tedy 800 let od jeho narození, rokem Nasreddina. Toto je 150 stránka, kterou jsme publikovali. Pojeďme se tedy s Nasreddinem pobavit i poučit.

V Akşehiru najdeme i Hodžův hrob …

Podle nejčastěji citovaných pramenů se se Hodža (turecky psáno Hoca – viz čtení turečtiny 🙂 ) Nasreddin narodil roku 1208 ve vesnici Hortu na půl cesty mezi Eskişehirem a Ankarou. Dnes ji na mapě už nenajdete – na vesnička dnes nese jeho jméno. Vzdělání získal v medrese v nedalekém Sivrihisaru. Když mu zemřel otec, vrátil se do rodné vsi, kde po něm převzal roli imáma (duchovního). Záhy se ale vydal na další cesty, určitou dobu pobýval v Konyi jako příznivec Melvány. Nakonec se usídlil v Akşehiru, kde má též hrobku. Jeho svérázný humor i moudrost se stala nedílnou součástí kultury Blízkého východu, že se s jeho postavou setkáváme v této oblasti všude. Tolik stručná životopisná data, ale slíbil jsem především zábavu. Tedy pár typicky Nasreddinovských příběhů:

Hodža Nasreddin ve své nejčastěji zobrazované poloze – na oslu, zády ke směru jízdy.

Hodžův soused potřeboval půjčit osla. Protože však Nasreddin věděl, že soused zvířata málo krmí a bije je, osla mu nechtěl půjčit. Proto mu řekl, že už osla půjčil jinému známému. V tu chvíli však osel ve stáji z plných plic zahýkal. „Proč mi lžeš? Vidíš, že je osel doma – hýká“ rozzlobil se soused. Hodža se však urazil: „To snad věříš mému oslu více než mě?“

Že je Hodža nejen turecký dosvědčuje i jeho socha z Uzbekistánu

Jednou viděli sousedé jed Hodžu na oslu – ale seděl obráceně, zády ke směru jízdy. Ptali se ho proč sedí opačně. Nasreddinova odpověď byla jednoduchá: „Já sedím dobře, osel jde na špatnou stranu.“ (mimochodem, tato událost bývá jedním ze základních poznávacích znamení jeho vyobrazení – zády ke směru jízdy)

Jeho příběhy mají rády i děti

Hodža potřeboval půjčit velký kotel. Proto poprosil souseda, který mu jej ochotně půjčil. Když ho Nasreddin druhý den vracel, zapomněl v něm plechový hrneček. Soused se si vzal kotel i s hrníčkem a Hodžovi vysvětlil, že jeho kotel u mudrce porodil právě ten malý hrníček. Hodža se nepřel. Po pár měsících si od stejného souseda půjčil stejný kotel. Ale dlouho ho nevracel. Když soused přišel upomínat vrácení, Nasreddin mu se smutkem v obličeji kondoloval, že kotel v mezičase zemřel. Soused se začal rozčilovat, jak může kotel zemřít? Hodža s úsměvem odpověděl: „Když může kotel porodit, pak samozřejmě může i zemřít.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.