Perge

18 kilometrů východně od Antalye se nalézají ruiny kdysi významného města Perge. Občané tohoto města se prý domnívali (podle jistých archeologických nálezů), že toto město založili řečtí hrdinové, vracející se z trójské války., jejichž jména (Kalchas a Mopsos) byla nalezena na podstavcích soch městské brány z doby asi třetího století př. Kr. . Jistou dobu také bylo jakousi městskou republikou. Nicméně první zmínky o tomto městě se objevují až z doby Alexandra Velikého r. 333 př. Kr..

První rozkvět města spadá do druhého století př.Kr.. Město bylo kdysi spojeno s mořem splavnou řekou Kestros. Za doby římského císařství bylo velmi významným přístavem. Zanesení této vodní cesty pískem posléze vedlo k upadání významu města, zejména v době byzantské, až nakonec k jeho zániku. V helénské době bylo obkrouženo vnější zdí, jednu z jejích věží lze spatřit dodnes.

Perge bylo prvním misijním cílem apoštola Pavla a jeho průvodce Barnabáše. Je tedy jednou z prvních křesťanských obcí v Malé Asii. Zde měl sv. Pavel svá první kázání a zde obrátil první pohany na křesťanskou víru. Stalo se tak v křesťanské basilice, která se dodnes alespoň částečně zachovala.

Mimo opevněné město jsou těsně vedle sebe situovány amfiteátr a stadion. Amfiteátr římského typu nabízel umístění 15.000 divákům. Podle nálezů byl bohatě zdoben, ale ornamenty bohužel podlehly času. Stadion je jedním z nejlépe zachovaných antických stadionů. Pochází patrně z druhého století našeho letopočtu. Sedadla mohla hostit asi 25.000 diváků, rozměry závodiště jsou 34x 234m. Na otevřené straně, kde se nenacházejí žádné řady sedadel, byla vstupní brána pro sportovce s jednou obrovskou vstupní arkádou zdobenou reliéfy a sochami známých sportovců. Z písemných pramenů se dozvídáme, že vnější prostory pod sedadly tvořila podloubí (arkády), kde každá třetí z nich byla vstupem do stadionu a zbylé arkády sloužily jako malé či větší obchůdky.
Stadion a divadlo jsou vedle sebe, pro tehdejší lid byla zřejmě kultura a sport stejně důležité.

V centru města stojí dodnes zachovalý nymfeon s torzem boha řeky Mélos. Z něj tryskala voda a protékala celým městem mramorovým kanálem, který měl v pravidelných vzdálenostech výpustě. Tak se mohl každý osvěžit, ať byl kdekoliv ve městě. Podél kanálu vedly ulice dlážděné masivními kameny, v nichž jsou dodnes zřetelně vyježděné koleje.

Perge je unikátní památka na dobu před dvěmi tisíci lety. Návštěvník prochází kamennými cestami, prohlíží si zbytky vývěsních štítů, obdivuje krásu a důmyslný systém lázní. Nejlepší je však vyjít na vrchol blízkého kopce. Tam vidí celé město jako na dlani, rozlehlé a krásné, s bílými mramorovými kolonádami. Je to nezapomenutelný pohled a člověk ví, že se sem bude chtít ještě jednou vrátit. 

Sloupová ulice vedoucí od jihu k severu je na každé straně široce dlážděná v délce 9 m. Ve střední části ulice byl vybudován vodní kanál, kterým protékala voda. Tento systém měl praktický význam – voda zvlhčovala a ochlazovala horký vzduch v ulicích. Obě strany ulice lemovala podloubí, kde se obchodovalo. Podloubí, stejně jako dnes, chránilo obyvatele před přílišným horkem nebo naopak před deštěm. Ulice byla zdobena mozaikou.
Na východní straně ulice jsou velice zajímavé sloupy, na kterých je od severu k jihu zobrazen reliéf Apollona, Artemis, Týché (asijské kmeny ji uctívaly coby matku bohyni) a Hestia.

Opevnění
Městské opevnění dosahovalo výšky 13 – 14 metrů. Vstupní brána pochází z období římského.

Agora
Ve střední části agory leží zbytky chrámu, který byl zasvěcen bohyni Týché. Agora byla lemována na všech čtyřech stranách sloupy a podloubími, které sloužily k obchodování. Podlahu v podloubí zdobila barevná mozaika
Ve městech byly stavěny většinou dvě agory, přičemž jedna sloužila k politickým a shromažďovacím účelům a druhá k obchodování – tržiště.
Lázně
Římané měli velkou zálibu v lázeňství. Ve městech byli většinou minimálně dvoje lázně: jedny pro chudé a druhé pro bohaté obyvatele města. Voda z lázní pro boháče, která již byla použita, vtékala do lázní pro chudé a byla znovu používána. Nejzámožnější navštěvovali tyto lázně v odpoledních hodinách a trávili tu dlouhý čas. Zpravidla stály jedny lázně ještě při vstupní bráně do města a byly určené pro očistu poutníků.

Běžné lázně se dělí na čtyři základní části:
1. část = Apoditerium – jakási převlékárna (šatna), příprava na lázeňskou proceduru.

2. část = Caladarium– teplá část, tato místnost byla vytápěna velkým krbem – zbytky jsou zde ještě vidět. Horký vzduch odtud proudil pod podlahu, která byla podepřena sloupy, mezi nimiž vzduch cirkuloval. Můžeme zde vidět dva druhy architektury – z doby římské a z doby helénské.

3. část = Tepidarium – část odpočinková, zde diskutovali o aktuálních novinkách, problémech, obchodu, politice apod.

4. část = Frigidarium – jistě všichni již víme, že se jedná o část chladnou (když se řekne o ženě, že je frigidní …), zde byla ledová lázeň, kde se před odchodem z lázní osvěžovali.

Vstup do lázní byl ženám zakázán, přesto zde obsluhovaly právě ženy. Podlaha byla tvořena různě barevnými deskami z mramoru, které byly položeny do různých obrazců. Stěny byly obloženy mramorovými deskami. (Porovnejte s lidmi podobnost tureckých lázní).

 

Dále si můžete přečíst článek Edirne

Nabídka zájezdů do Turecka

Průvodce a mapy Turecko

Příloha	Velikost
perge2.jpg	144.09 KB
perge.jpg	102.1 KB