Osmanský stát vznikl ve 13. století jako výbojné knížectví na pomezí islámského a křesťanského světa. O něco později založil sultán Osman I. válečnický stát na území severozápadní Anatolie. Výboje obyčejně směřovaly na severozápad.

Osman II s vezírem a janičáři, manuskript cca 1620

Osmanští vládci vybudovali neobyčejně silný státní systém, který představovala jednotná armáda v čele se sultánem. V ní byli vojáci a úředníci, nositelé vojenských hodností, kteří měli přidělenou půdu nebo jim byla vyplácena mzda. Ústřední vláda sídlila tam, kde byl právě sultán se svou armádou. Všichni vysocí úředníci vstupovali do armády v době válečných tažení, na něž byly věnovány značné státní příjmy. Když sultánové nastupovali na trůn, rádi se v duchu své tradice ujímali vlády dobytím nových důležitých území.

Pevnost u Urartu, okolí jezera Van

Byzantská říše byla vlastně nárazníkem bránícím Evropu před Osmanskými výboji. Po nešťastné bitvě u Mantzikertu na jezeře Van v roce 1071, kde byla byzantská vojska poražena, připadla podstatná část Asie seldžuckým Turkům. To byla předzvěst blížící se katastrofy. Seldžukové postupovali k Marmarskému moři a jejich postup byl zastaven až křižáckými vojsky. Ta se však nakonec stala hlavním nebezpečím pro samotnou Konstantinopoli.

První seldžucká mešita z roku 1072, Ani

Při čtvrté křížové výpravě v roce 1204 vojska pod vedením benátského dóžete Enrica Dandola a za podpory benátské flotily, dobila a vydrancovala Konstantinopol. Císař musel uprchnout a ve městě bylo vyhlášeno Latinské císařství. To však netrvalo dlouho. Po jeho pádu v roce 1261 se byzantský císař vrátil a začal s obnovou města, které se však již k někdejší nádheře nepovzneslo.

Mešita v Edirne

Osmanské kmeny překročily pod vládou Murata I. v roce 1354 Dardanely a vkročily poprvé na evropskou půdu. Za své hlavní město zvolily Adrianopol – dnešní Edirne. Bylo zřejmé, že nebude dlouho trvat a zaútočí i na hlavní město pomalu se rozpadající říše. Počátkem 15. století byla už Konstantinopole pouhým křesťansko-pravoslavným ostrůvkem v islámském moři. A jejím dobytím dobytím v noci z 28. na 29. května 1453 končí křesťanská éra a začíná největší rozmach Osmanské říše.