Pevnost Rumeli

V roce 1452 byla během několika měsíců na evropském břehu Bosporu vybudována pevnost Rumeli Hisari a Konstantinopol byl tak odříznut od Černomoří. K rozhodujícímu útoku na Konstantinopol došlo v roce 1453. Boje se protahovaly, ale i přes pomoc západních křesťanských států bylo zřejmé, že hradby nemohou odolat. Po dlouhém obléhání v noci z 28. na 29. května město padlo do rukou Mehmeda II.

Mehmed II podle Veroneseho

Mehmed II. povýšil Konstantinopol na hlavní město a podle řeckého is tin polin – „do města“ mu dal nové jméno Istanbul. Stává se muslimským městem s nádhernými mešitami, jehlicovými minarety a islámskými vysokými školami – medresami . Mění se v pravé orientální město s lidským hemžením mnohonárodního státu, s oddělenými čtvrtěmi pro Turky, Řeky, Židy, Armény a Evropany.

Haghia Sophia, Chrám Boží Moudrosti

Chrám Hagia Sofia byl přeměněn na mešitu Aya Sofiya, která se stala hlavní svatyní Osmanské říše a současně i modelem pro příští osmanské stavitele.
Počátkem 16. století se osmanský stát rychle stával jednou z nejsilnějších mocností na světě a následujících 70 let proběhlo ve znamení mimořádných výbojů. Největší územní expanze směřovaly na východ a na jih. V průběhu 16. století byli dobyty: Sýrie, Palestina, Azerbajdžan a Egypt. Brzy následovala svatá města Mekka a Medína, později Jemen a Irák. Na jih hnala Osmance nutnost odrazit Portugalce, kteří obeplutím Afriky ohrožovali muslimský obchod a poutní cesty.

Sulejmánova mešita nebyla jen chrámem, byl to komplex škol, trhů, nemocnic …

Výboje směřovaly dále také na severozápad. Především tam se Osmanci již od dob založení válečnického státu Osmanem I. v severozápadní Anatolii snažili podrobit své muslimské nadvládě území bezvěrců. Süleyman I. Zákonodárce svedl tímto směrem veškerou sílu Osmanců. Svou vládu zahájil velkým vítězstvím v roce 1521, kdy dobyl Bělehrad – jižní opěrný bod Uher. Pak následovalo zničení uherské armády u Moháče roku 1526 ( v této bitvě zahynul i český král Ludvík Jagellonský). Turci se dostali roku 1529 až k Vídni. Obléhání Vídně skončilo – právě, když se město rozhodlo kapitulovat – jen proto, že se Süleymanova armáda chtěla vrátit domů před příchodem zimy. Na nějaký čas přijali Osmanci Uhry za své vazaly, ale do roku 1540 převzali formální nadvládu nad rozsáhlou částí území. Tím dosahuje Osmanské říše svého vrcholu. Pak už – zpočátku nenápadně – začíná úpadek, končící úplnou zkázou za 1. světové války.