18 kilometrů východně od Antalye se nalézají ruiny kdysi významného města Perge. Občané tohoto města se prý domnívali (podle jistých archeologických nálezů), že toto město založili řečtí hrdinové, vracející se z trójské války, jejichž jména (Kalchas a Mopsos) byla nalezena na podstavcích soch městské brány z doby asi třetího století př. Kr. . Jistou dobu také bylo jakousi městskou republikou.
Nicméně první zmínky o tomto městě se objevují až z doby Alexandra Velikého r. 333 př. Kr.. První rozkvět města spadá do druhého století př.Kr.. Město bylo kdysi spojeno s mořem splavnou řekou Kestros . Za doby římského císařství bylo velmi významným přístavem. Zanesení této vodní cesty pískem posléze vedlo k upadání významu města, zejména v době byzantské, až nakonec k jeho zániku. V helénské době bylo obkrouženo vnější zdí, jednu z jejích věží lze spatřit dodnes.
Perge bylo prvním misijním cílem apoštola Pavla a jeho průvodce Barnabáše. Je tedy jednou z prvních křesťanských obcí v Malé Asii. Zde měl sv. Pavel svá první kázání a zde obrátil první pohany na křesťanskou víru. Stalo se tak v křesťanské basilice, která se dodnes alespoň částečně zachovala .
Mimo opevněné město jsou těsně vedle sebe situovány divadlo a stadion. Divadlo (římského typu) nabízel umístění 15.000 divákům. Podle nálezů byl bohatě zdoben, ale ornamenty bohužel podlehly času. Stadion je jedním z nejlépe zachovaných antických stadionů. Pochází patrně z druhého století našeho letopočtu. Sedadla mohla hostit asi 25.000 diváků, rozměry závodiště jsou 34x 234m. Stadion a divadlo jsou vedle sebe, zřejmě byla kultura a sport stejně důležité.
V centru města stojí dodnes zachovalý nymfeon s torzem boha řeky Mélos. Z něj tryskala voda a protékala celým městem mramorovým kanálem, který měl v pravidelných vzdálenostech výpustě. Tak se mohl každý osvěžit, ať byl kdekoliv ve městě. Podél kanálu vedly ulice dlážděné masivními kameny, v nichž jsou dodnes zřetelně vyježděné koleje.
Perge je unikátní památka na dobu před dvěmi tisíci lety. Návštěvník prochází kamennými cestami , prohlíží si zbytky vývěsních štítů, obdivuje krásu a důmyslný systém lázní. Nejlepší je však vyjít na vrchol blízkého kopce. Tam vidí celé město jako na dlani, rozlehlé a krásné , s bílými mramorovými kolonádami. Je to nezapomenutelný pohled a člověk najednou ví, že se sem bude chtít ještě jednou vrátit.