Peršané


Na území dnešního Íránu žily od 2. tisíciletí př. Kr. indoevropské kmeny, předkové Peršanů. Zpočátku byly podřízeny Asýrii, po jejím pádu je ovládli jejich příbuzní Médové. Po polovině 6. století př. Kr. se však Peršané vzbouřili. Svrhli cizí nadvládu a vytvořili stát. Jeho zakladatelem se stal Kýros Starší. Tři roky poté připojil i Arménii, Malou Asii (po porážce Lýdské říše) a Babylónii. Hlavní město této říše – proslulý Babylón – mu brány otevřel sám. Kýros odtud propustil Židy a ukončením jejich Babylónského zajetí si vysloužil chválu autorů Bible. Ale i mnozí řečtí spisovatelé jej pokládali za vzor spravedlivého panovníka. Kýros nakonec padl kdesi na východě své říše, když bojoval s kočovnými kmeny.

Persepolis (nehledejte v Turecku, pouze ilustrujeme perskou kulturu)

Další z významných panovníků Dáreios vládl nad rozlehlou říši s mnoha národy. Sám byl talentovaný vojevůdce, diplomat, ale i organizátor. Upevnil ústřední moc a dal vybudovat skvělé silnice. Užívala je královská pošta, rychle předávající jeho rozkazy po celé zemi, a samozřejmě i armáda. Přísně vybíral daně a zavedl i pravidelné odvody do armády. Sám se prohlásil za potomka nejvyššího boha a nechal se titulovat „král králů“ a „král všech světových stran“. Byl absolutním pánem nad životem i smrtí všech svých poddaných. A za své poddané pokládal „všechny lidi od východu na západ slunce“.

Perský zlatý náramek

Dáreios nejprve táhl proti Skythům, kteří obývali rozsáhlé krajiny na sever od Černého moře. Skythové vedli polokočovný život, a tak pro ně nebylo těžké se svým majetkem a stády před perskou armádou ustupovat. Lákali krále stále hlouběji do nitra své země a zároveň ničili zásoby potravin. Velké perské armádě nakonec hrozilo vyhladovění, aniž mohla vybojovat jednu jedinou bitvu. Teprve když Peršané zaveleli k ústupu, začali je Skythové napadat. Dáreios byl rád, že zachránil aspoň část svého vojska a spokojil se s ovládnutím Makedonie. Rozhodl se dobýt i Řecko, ani to se mu však nepodařilo.