Vzhledem k tomu, že turečtina už téměř sto let používá latinku, určitě stojí za to naučit se číst pár odlišností od našeho běžného čtení. Významně nám to zjednoduší komunikaci.

Na pohled je turečtina podobná rumunštině

Velikou výhodou turečtiny je to, že se čte – až na jednu výjimku, písmene ğ – přesně tak, jak jsou písmenka za sebou napsána. Není to francouzské n´est ce pas, které čtete ne pa, případně anglický neighbour, kterého přečteme jako nejbr. Takže stačí představit turecká speciální písmena či odlišnosti ve čtení písmen běžných a jakékoliv slovo správně přečtete:

Určitě není problém turecky správně číst
ZnakVýslovnostPříklad
C , cjako anglcké j – jazz, John
Ç , çčocásek dole je jako náš háček, tady třeba čaj
Ğ , ğnečte se, stejně jako v němčině h za samohláskou jí prodlouží – Mahler
I , ıtvrdé ičte se jako anglický člen a – a house
İ , iměkké inormální i. Tečku má i velké İ. Třeba Istanbul
J , jžžák
Ö , öněmecké öklasický umlaut, například Röntgen
Ş , şšocásek dole je jako náš háček, tady třeba šišlá
Ü , üněmecké üklasický umlaut, třeba Münster
Y , yjjaro
což nám někdy může pomoci naučit se nová slova. Toto vypadá jako data lanovky, takže bychom mohli některá slova uhádnout. Zkuste to …

Na závěr této kapitolky si ukážeme pár příkladů: třeba památník na východě Turecka je Nemrut dağ, takže se čte Nemrut daa. Pět je turecky beş, takže to přečteme beš. A naše milé děti jsou çocuklar, takže je přečteme jako čodžuklar.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.