Velikou výhodou turečtiny je to, že se čte – až na jednu výjimku, písmene ğ – přesně tak, jak jsou písmenka za sebou napsána. Není to francouzské n´est ce pas, které čtete ne pa, případně anglický neighbour, kterého přečteme jako nejbr. Takže stačí představit turecká speciální písmena či odlišnosti ve čtení písmen běžných a jakékoliv slovo správně přečtete:
| Znak | Výslovnost | Příklad |
| C , c | dž | jako anglcké j – jazz, John |
| Ç , ç | č | ocásek dole je jako náš háček, tady třeba čaj |
| Ğ , ğ | – | nečte se, stejně jako v němčině h za samohláskou jí prodlouží – Mahler |
| I , ı | tvrdé i | čte se jako anglický člen a – a house |
| İ , i | měkké i | normální i. Tečku má i velké İ. Třeba Istanbul |
| J , j | ž | žák |
| Ö , ö | německé ö | klasický umlaut, například Röntgen |
| Ş , ş | š | ocásek dole je jako náš háček, tady třeba šišlá |
| Ü , ü | německé ü | klasický umlaut, třeba Münster |
| Y , y | j | jaro |
Na závěr této kapitolky si ukážeme pár příkladů: třeba památník na východě Turecka je Nemrut dağ, takže se čte Nemrut daa. Pět je turecky beş, takže to přečteme beš. A naše milé děti jsou çocuklar, takže je přečteme jako čodžuklar.