Bitva u Ankary byla velice důležitou kapitolou v dějinách Osmanské říše. Bohužel ne v dobrém. Jedná se o jednu z nejhorších porážek osmanských vojsk vůbec a o jediný případ, kdy sultán upadl do zajetí.

V bitvě u Ankary se proti sobě postavila vojska sultána Beyazida I. a obávaného náčelníka Timura. Tímto střetem vyvrcholil dlouhodobý spor obou mocných vládců o území Malé Asie. Situace uzrávala delší dobu. Sultán Beayzid I. po svém nástupu na trůn v roce 1389 začal upevňovat svojí pozici vládce Anatolie. Brzy po nástupu k moci potlačil vzpouru místních náčelníků, roku 1391 oblehl Konstantinopoli a o pět let později porazil křižácké vojsko.

Jeho sok Timur také nezahálel. Původem z dnešního Uzbekistánu, během krátké doby dobyl dnešní Azerbajdžán, Irák a severní Indii. Když vyzval Beyazid I. jednoho z Timurových nových vazalů, aby se mu podrobil a platil daně, dostal odpověď od samotného Timura. V té jej odkázal na patřičné místo. Upozornil jej, že jediný důvod, proč zatím proti osmanskému sultánu nevytáhl byl ten, že Beyazid I. bojoval proti křižákům.

Sebevědomý sultán na dopis reagoval velice odvážně. Odpověděl Timurovi, že s ním už dlouho chtěl bojovat a že nepotáhne-li Timur proti Beayzidovi potáhne Beyazid proti Timurovi. Tuto výhrůžku také v létě 1402 splnil. Bohužel, ukázalo se, že mírně řečeno podcenil vše, co podcenit šlo.

V parném létě roku 1402 se vydal se svými vojsky od Konstantinopole až k dnešní Ankaře. Když dorazil na místo, byla jeho armáda tímto náročným přesunem úplně vyčerpaná. Navíc Timur odvedl vodu potoka Çubuk, jediný zdroj vody pro Osmany, mimo jejich dosah. Takže se k vyčerpání přidala i velká žízeň a dehydratace. V této kritické situaci Beayzid I. udělal další hrubou chybu. Neposlechl své generály a místo obranné formace vytvořil útočné. A to přes to, že Timur na začátku bitvy měl k dispozici téměř dvojnásobný počet vojáků (140 000 na Timurově straně proti 85 000 Osmanů).

Průběh bitvy byl od samého začátku jednoznačný. 28. července 1402 jí zahájila svým útokem beyazidova armáda, od samého začátku však měli převahu Timurovi mongolští vojáci. Navíc části osmanské armády v průběhu bitvy přešla na nepřátelskou stranu. Proto jedinými hrdiny z sultánovy strany byli srbští válečníci v těžkých železných zbrojích. Ty byly velice účinnou ochranou před mongolskými šípy. I díky tomuto brnění se jim podařilo třikrát mongolské řady prorazit a přesvědčovali sultána, aby s nimi unikl do bezpečí. Když nechtěl, při posledním průniku alespoň zachránili jednoho z jeho synů a sultánův poklad. Vše se jim podařilo bezpečně dopravit až do Konstantinopole. Sultán se však dostal do zajetí.

Důsledky bitvy u Ankary pro Osmanskou říši byl katastrofální. Jedná se o jediný případ v historii, kdy byl osmanský sultán zajatý. Zemřel o rok později, spekuluje se o tom, že spáchal sebevraždu. Timurova vojska se dostala až k Egejskému moři, z mocné říše zbylo jen malé území. Bitvou začalo období zvané interregnum, jedenáct let trvající občanská válka. V té mezi sebou bojovali čtyři Beyazidovi synové o nástupnictví na jeho trůn. Oddálila odbytí Konstantinopole o půl století. Rozmach nové mocnosti ale nezastavila, pouze přibrzdila.

Na závěr bychom rádi upozornili na zdroje, ze kterých je možné čerpat. Přesněji na které je třeba si dát trochu pozor. Z porovnávání různých textů jsme si ověřili, že většina tureckých je, mírně řečeno, zkreslených. Nejlépe je to vidět na počtech vojáků na obou stranách. Turecká wikipedie uvádí tento poměr 800 000 timurových vojáků proti 300 000 Osmanů. Tedy přesilu ani ne dvojnásobnou zvětšuje na téměř trojnásobnou.