Dara

GPS 37.1784986N, 40.9429358E

Dara je na turecké poměry velice mladé město – založeno bylo “až” v šestém století našeho letopočtu. Je to o to překvapivější, uvědomíme-li si, že stojí v kolébce civilizace, v Mezopotámii. To mu však v žádném případě neubírá na zajímavosti. Jeho krátkou historii poznamenalo mnoho válek, nacházelo se v nebezpečné oblasti blízko hranic.

Veškeré zdroje uvádí oficiální datum založení města opravdu až rok 505 našeho letopočtu jako důsledek byzantsko-perského konfliktu. Ten trval mezi lety 502 a 506, v roce 505 však byl přerušen díky perským bojům na východě země. Toho využil císař Anastázius a na jediném vyvýšeném místě v okolí nechal pět kilometrů od hranic vybudovat novou pevnost.

Při jejím budování však byli Byzantinci pod velkým časovým tlakem. Práce kvapná málo platná, takže se původní opevnění začalo brzy bortit. Proto musel císař Justinián celou Anastasiopolis, jak se město po svém zakladateli jmenovalo, přestavět. Kromě standardních prací jako je zvýšení obranných zdí a věží nechal vybudovat i vodní příkop.

Nejdůležitější ale byla změna koryta řeky Cordes tak, aby protékala městem, čímž byl zajištěn neomezený přístup k pitné vodě. Přívodní kanál vedl navíc pod zemí, takže byl nedosažitelný pro obléhatele. Ví se i o velké hrázi, která měla naopak celou oblast chránit před povodní. Bohužel, dodnes není jasné ani kde byla ani jak vypadala. Město Justinián pak zaštítil i vlastním jménem, takže se od té doby jmenovalo Justiniana Nova.

Přes veškeré investice a vybavení města jej Byzantinci dlouho neudrželi. V podstatě od roku 574 nad Darou ztratili definitivně kontrolu, i když se jim na krátká období několikrát vrátila. Definitivní konec přišel s islamizovanými a Araby. Od 10. století už význam města rychle upadal, protože se hranice přesunuly daleko od města.

Prvním, co nás dnes v Daře zaujme, je nekropole. Překvapivě vznikla ze starého lomu na kámen, ze kterého bylo samotné město postaveno. Těžbou kamene vznikly krásné, rovné stěny. Do nich pak první obyvatelé tesali své hrobky. I když se jedná o období byzantské nadvlády, jejímž oficiálním náboženstvím bylo křesťanství, v šestém století zde byli často mrtví pohřbíváni podle pohanských tradicí. Později přišly do módy sarkofágy. Prosté, jednoduché hrobky pocházejí až z doby pozdější, s příchodem islámu do oblasti.

Asi nejzajímavější památkou je velká hrobová galerie, třípatrová komora s vnitřní výzdobou. Má monumentální vstupní bránu s vytesanými květinovými vzory i náboženskými motivy. Podél téměř celé stavby je vytesán balkon. Odborníci se domnívají, že tento unikát vznikl na samém konci šestého století.

Město samozřejmě mělo i své ochranné hradby. Z původní délky okolo čtyř kilometrů můžeme dnes vidět necelé tři. Jejich šířka byla necelé čtyři metry a z Justiniánových původních dvacet devíti metrů výšky dnes můžeme obdivovat na některých místech až patnáctimetrové zdi. Součástí hradeb bylo i dvacet osm věží a čtyři vstupní brány. Navíc na severu najdeme Severní vodní bránu, kterou do města vtékala řeka Cordis a na jihu Jižní vodní bránu, kudy řeka město opouštěla. Každá z nich byla půl druhého metru široká, hluboká pak téměř čtyři metry.

Z agory dnes můžeme vidět jen širokou cestu, vedoucí od jižní brány na sever. Dnes je z ní odkryto jen asi padesát metrů v plné šířce necelých šesti metrů. Najdeme zde dílny řemeslníků i domy bohatých občanů. Některé místní nálezy dokazují, že město bývalo jednou ze zastávek karavan na Hedvábné stezce.

Životně důležité byly pro město cisterny. Město bylo budováno jako pevnost, proto stavitelé řešili i dostatečně velké zásoby vody, aby posádka mohla odolat i dlouhému obléhání. A cisterny tento svůj úkol nejednou splnily. Hlavním zdrojem této životodárné tekutiny byly kopce asi čtyři kilometry severně od města.

Základním prvkem vodního systému byla sběrná cisterna, nazývaná castellum, na jižním okraji akropole. Byla vytesána přímo do skály, takže stavitelé nemuseli řešit úniky vody. Odsud pak byla voda rozváděna do ostatních zásobáren a důležitých budov ve městě. Rozměry castella jsou 50 x 40 x 18 metrů. Tedy plocha dvou a půl házenkářských hřišť a výšku rozhledny, například Kozubové. I přes tyto obrovské rozměry pojala cisterna „pouhých“ 14 500 krychlových metrů vody, což je jen asi 40% matematicky vypočítaného objemu. Přesto by tato voda dokázala pokrýt spotřebu Olomouce nebo Liberce na více než dva týdny.

V současné době už je velice hezky obnovená tak zvaná kostelní cisterna. Říká se jí tak proto, že na ní stával kostel. Dnes na ní stojí dům. Byla schopná pojmout až asi dva tisíce metrů krychlových vody, což je přibližně objem olympijského plaveckého bazénu.. Neméně důležitá pak byla západní cisterna, která byla umístěna před hradbami města. Její kapacita byla přibližně půl druhého tisíce metrů krychlových vody. Měla pravděpodobně sloužit karavanám, tábořícím mimo město.

Návštěva Dary je v dnešních dnech trochu na zvážení. Určitě má hodně co nabídnout, navíc zde stále probíhá archeologický průzkum, takže každý rok můžete vidět něco nového. Na druhou stranu opět leží blízko horké hranice, takže mohou hrozit různé nepříjemnosti. Proto její prohlídku doporučíme spíše odvážnějším nadšencům, kteří ale budou bohatě odměnění jejími památkami.