GPS 37.8745175N, 30.8508967E (mešita s medresou)
Malé městečko Eğirdir, ležící asi 35 km od Isparty, nabízí tři naprosto odlišné tváře. První z nich je historická. Tu najdeme v centru, na břehu stejnojmenného jezera. Druhá je romantická. Tu najdeme na ostrově v jezeře. Dnes už je s centrem spojený úzkou silnicí, vybudovanou na náspu. A třetí je klasické lázeňské ubytování, roztažené po břehu jezera.

Pro nás jsou samozřejmě důležité první dvě tváře Eğirdiru. Místo té třetí se trochu rozhlédneme po okolí. Historická část tvoří samotné centrum města. Důležité jsou zde především tři památky – medresa, mešita a hrad. Projděme si je v tomto pořadí.

Medresa je součástí komplexu mešity. Byla vybudována roku 1301 Dündar beyem, proto je dnes známá jako medresa Dündar bey. Ještě před vstupem nás zaujme nádherně zdobený kamenný portál. Uvnitř obdélníkové budovy najdeme především otevřené prostranství. Po jeho stranách v nádherném klenutém podloubí si můžeme prohlédnout malé místnosti, určené pro studenty. Přímo proti hlavnímu vchodu je pak srdce celé školy, učebna. Celá medresa prošla zásadní rekonstrukcí v roce 1960. Budova byla opravena, přeměnila se ale na tržiště, takže ve studentských celách jsou dnes krámky se suvenýry, kořením nebo látkami.
Rok vzniku mešity, sdílející s medresou společný dvůr (medresy byly často součástí komplexu mešity), není známý. Některé zdroje uvádí rok 1237, pravděpodobnější je však první čtvrtina čtrnáctého století. Stejně jako většina mešit v této oblasti i tato měla uprostřed střechy otvor, kterým padal sníh do speciálního bazénu uprostřed modlitebny. Při její obnově po ničivém požáru v roce 1814 byl tento otvor ještě zachován. Bohužel, po při další opravě mešity v roce 1883 už byla celá střecha pokryta taškami a o tuto jedinečnou funkci přišla.

Dnes nás zaujme především nádherný vchod. Vnitřní výzdoba je decentní, ale velice hezká. Na červeném koberci se může zároveň modlit až tři tisíce věřících, což je dnes asi pětina všech obyvatel města. Její minaret má jediný balkon a stojí na původních městských hradbách, které tvoří jednu ze zdí společného nádvoří mešity a medresy.

Nejstarší památkou Eğirdiru je určitě hrad. Podle některých pověstí byl založen, stejně jako město, bájným lýdským králem Kroisem. Archeologické nálezy jsou poněkud střízlivější. Předpokládají, že jej postavili Římané a do jeho vrcholné podoby dobudovali Byzantinci. Zajímavé je, že měl chránit město od jezera. Možná i proto jsou jeho hradby poměrně nízké – okolo patnácti metrů. Dnes můžeme obdivovat pouze část vnitřního hradu, zbytek pohltilo město.

Při návštěvě města v žádném případě nesmíme opomenout návštěvu ostrova, ležícího v jezeře. Dnes už se na něj dostaneme bez problémů autem, je spojen s pevninou úzkým valem. Najdeme na něm hodně penzionů či restaurací, ale taky malebná zákoutí se starými domy či napůl zplaněné zahrady.

Ostrov je dodnes živoucí ukázkou toho, jak asi vypadal turecký venkov před ukončením Turecké války za nezávislost v roce 1923. Vedle typicky osmanských domů tu máme domy řecké. Najdeme tu mešitu, o pár desítek metrů dál pravoslavný kostel. Lidé tu v míru a pokoji žili ne vedle sebe, ale spolu – Řekové i Turci. Řekové byli po roce 1923 nucení se odstěhovat, proto jejich domy pustly. Dnes jsou ale většinou znovu obydlené. Často můžete vidět zajímavý kontrast. Na tom samém plácku máte moderně (ale v původním duchu) opravený dům a hned vedle něj rozpadající se ruinu. Oba domy jsou při tom obydlené.

Psát o Eğirdiru a nezmínit při tom jezero je jako bavit se o Pražském hradu a opomenout Prahu. Jezero Eğirdir je se svojí délkou padesáti kilometrů, šířkou pěti kilometrů a rozlohou téměř 470 km2 čtvrtým největším jezerem v zemi. I když je z první pětice největších tureckých jezer druhé nejhlubší, jeho maximální hloubka šesti metrů je vzhledem k obrovské rozloze velice malá. Je to tedy takový velký turecký Balaton v nadmořské výšce přes devět set metrů.

Jezero je velice oblíbenou tureckou rekreační oblastí. Na jeho břehu jsou restaurace, kavárny či cukrárny. Na plážích můžete odpočívat a jít si zaplavat. Jižní část je trochu hlubší než severní, proto je většina pláží v okolí Eğirdiru či na jihozápadním pobřeží. Asi nejkrásnější výhled na jezero nabízí kavárna Baba keyf asi šedesát metrů nad centrem města.

Eğirdir určitě není místo, přeplněné evropskými turisty. V sezóně zde spíše potkáte turecké rodiny, pro které je to velice příjemné a oddychové místo na rodinnou dovolenou. O to zajímavější je tak jeho návštěva pro ty, kteří se zajímají především o turecké Turecko.
