U městečka Çarşamba (Středa), asi 40 km východně od Samsunu, můžeme najít naprostý unikát – dřevěnou mešitu z roku 1206. Je to nejstarší dřevěná mešita na území Turecka – uvědomme si, že pád křesťanské Byzantské říše je až o čtvrt tisíciletí později.

Stropní výmalba je původní. Foto Cobija, CC0, via Wikimedia Commons

Mešita Göğceli camii je naprosto unikátní památka. Především svým stářím – díky dendrologickým testům víme, že byla postavena roku 1206. Znamená to, že by se v ní mohl modlit třeba i hodža Nasreddin. Samozřejmě i materiálem, ze kterého je postavena. Kovové hřeby jsou kované a použité pouze na nejexponovanější místa jako jsou krovy. Vše ostatní je pouze dřevo – jilm, jasan, kaštan.

Mešita z venku, rok 2002. Foto Dick Osseman.

Najdeme jí u zdejšího hřbitova. Na první pohled nás vůbec nenapadne, že se jedná o mešitu. Nemá minaret, nemá kopule. Vypadá spíše jako dnešní levné rodinné domky – čtyři stěny, jednoduchá střecha. Přijdeme-li však blíže, je rozdíl patrný na první pohled.

Mešita z venku, rok 2002. Foto Dick Osseman.

Mešita sama nemá základy, leží ale na něčem, čemu bychom dnes mohli říkat základová deska. Není však z litého betonu ale z velkých kamenů. I to je pravděpodobně jeden z důvodů, proč přežila nejedno zemětřesení. Stěny jsou tvořeny z fošen, silných přes neuvěřitelných 15 cm a širokých 50-70 cm. Při jejich délce až 20 m si můžeme udělat představu o velikosti stromů, které na stavbu byly použité. Její rozměry jsou přibližně 17,5 x 22 m.

Mihrab, rok 2002. Foto Dick Osseman.

Vnitřek mešity je velice skromný a odpovídá době vzniku. Jediný anachronizmus je osvětlení – samozřejmě zde už nenarazíme na pro dřevo nebezpečný otevřený oheň, svítí se zde elektřinou. Tím lépe proto vidíme jedinečně malovaný strop. Jedná se o původní výmalbu, která je pouze konzervována. Poslední celková údržba mešity proběhla v roce 2007. Trochu mne napadlo, jestli neměla být hotová v roce 2006 k 800 letům výstavby a jako všude na světě se akce „z objektivních příčin“ zpozdila.

Minbar, rok 2002. Foto Dick Osseman.

A na závěr si necháváme něco, člověka zahřeje u srdce nejvíce a donutí ho k hlubokému zamyšlení a zadumání: mešita po celou dobu slouží svému účelu. Dodnes.

Komentář pod mapou: Pan Dick Osseman nám dovolil využívat fotky z jeho úžasné velké fotogalerie. Když jsem mu psal, jestli náhodou nemá fotky tohoto skvostu, protože na Internetu žádné free nejsou a článek už mám jinak půl roku napsaný odpověděl, že má pocit, že mešitu viděl. Za pár hodin přišel druhý mail se čtyřma fotkama, skenovanýma z diapozitivů z roku 2002. Jen kvůli nám prohrabal archiv, naskenoval a poslal. Neuvěřitelný člověk, obrovské díky jemu 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.