U městečka Çarşamba (Středa), asi 40 km východně od Samsunu, můžeme najít naprostý unikát – dřevěnou mešitu z roku 1206. Je to nejstarší dřevěná mešita na území Turecka – uvědomme si, že pád křesťanské Byzantské říše je až o čtvrt tisíciletí později.

Stropní výmalba je původní. Foto Cobija, CC0, via Wikimedia Commons

Mešita Göğceli camii je naprosto unikátní památka. Především svým stářím – díky dendrologickým testům víme, že byla postavena roku 1206. Znamená to, že by se v ní mohl modlit třeba i hodža Nasreddin. Samozřejmě i materiálem, ze kterého je postavena. Kovové hřeby jsou kované a použité pouze na nejexponovanější místa jako jsou krovy. Vše ostatní je pouze dřevo – jilm, jasan, kaštan.

Mešita z venku, rok 2002. Foto Dick Osseman.

Najdeme jí u zdejšího hřbitova. Na první pohled nás vůbec nenapadne, že se jedná o mešitu. Nemá minaret, nemá kopule. Vypadá spíše jako dnešní levné rodinné domky – čtyři stěny, jednoduchá střecha. Přijdeme-li však blíže, je rozdíl patrný na první pohled.

Mešita je stále aktivní. Foto oficiální stránky obce Çarşamba

Mešita sama nemá základy, leží ale na něčem, čemu bychom dnes mohli říkat základová deska. Není však z litého betonu ale z velkých kamenů. I to je pravděpodobně jeden z důvodů, proč přežila nejedno zemětřesení. Stěny jsou tvořeny z fošen, silných přes neuvěřitelných 15 cm a širokých 50-70 cm. Při jejich délce až 20 m si můžeme udělat představu o velikosti stromů, které na stavbu byly použité. Její rozměry jsou přibližně 17,5 x 22 m.

Mihrab, rok 2002. Foto Dick Osseman.

Vnitřek mešity je velice skromný a odpovídá době vzniku. Jediný anachronizmus je osvětlení – samozřejmě zde už nenarazíme na pro dřevo nebezpečný otevřený oheň, svítí se zde elektřinou. Tím lépe proto vidíme jedinečně malovaný strop. Jedná se o původní výmalbu, která je pouze konzervována. Poslední celková údržba mešity proběhla v roce 2007. Trochu mne napadlo, jestli neměla být hotová v roce 2006 k 800 letům výstavby a jako všude na světě se akce „z objektivních příčin“ zpozdila.

A na závěr si necháváme něco, člověka zahřeje u srdce nejvíce a donutí ho k hlubokému zamyšlení a zadumání: mešita po celou dobu slouží svému účelu. Dodnes.

Komentář pod mapou: Pan Dick Osseman nám dovolil využívat fotky z jeho úžasné velké fotogalerie. Když jsem mu psal, jestli náhodou nemá fotky tohoto skvostu, protože na Internetu žádné free nejsou a článek už mám jinak půl roku napsaný odpověděl, že má pocit, že mešitu viděl. Za pár hodin přišel druhý mail se čtyřma fotkama, skenovanýma z diapozitivů z roku 2002. Jen kvůli nám prohrabal archiv, naskenoval a poslal. Neuvěřitelný člověk, obrovské díky jemu 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *