GPS 39.5203550N, 44.1286022E
Perlou nejvýchodnějšího Turecka je jednoznačně İshak Paşa Sarayı. Tento architektonický skvost byl podle pověsti vybudován místním bejem pro svoji milou, bohužel však za sultánovy peníze. Když to sultán zjistil, beje nechal popravit. Ale krása paláce ho očarovala, takže ten nechal nadále stát. I tato pověst vypovídá o jedinečnosti celého komplexu, přesto, že pravda je samozřejmě daleko prozaičtější ...
Asi nejvýchodnější z ikonických památek Turecka je palác Ishak Pasha. Leží na samém arménsko-íránsko-tureckém pomezí (do Íránu je to cca 40 km, do Arménie 80 km). Jeho poloha jej v současné době bohužel řadí mezi památky téměř nenavštívitelné – jedná se de facto o frontovou oblast a místo častých turecko-kurdských bojů. Je to velká škoda, protože palác je nádhernou ukázkou osmanské architektury.
Stavbu zahájil Colak Abdi paša z Cildirogullari roku 1685 a dokončil o 99 let později (není to básnická licence, jedná se skutečně o historicky doložené datum dokončení místního harému) İshak Paşa, původem gruzínský šlechtic. Jeho jméno také nese celý palác. Pověst vypráví o smutném osudu architekta celé stavby - prý mu byly po dokončení celé výstavby uťaty obě ruce, aby už nikdy nikde nic podobného nemohl postavit. Nepřipomíná vám to tak trochu Mistra Hanuše a pražský orloj? :-)
Jeho strategická poloha se bohužel podepsala na jeho současném stavu – poničilo ho nejen zemětřesení, ale i války. Jak Rusko-Turecká válka z let 1877-1878, tak i 1. světová válka na paláci zanechaly velké šrámy. Jako suvenýr si roku 1917 Rusové odvezli nádherné zlaté dveře – naštěstí je ale nezničili, v současné době je můžeme vidět v Ermitáži. Po ustavení současných tureckých hranic v Lausane r. 1923 se z paláce stalo administrativní centrum oblasti a opět jej zabrala armáda. V poslední době byla památka postupně rekonstruována, mimo jiné dostal palác skleněnou ochrannou střechu, aby se zabránilo další přirozené destrukci.
Samozřejmou dominantou je minaret a kopule mešity, které tvoří jedinečné panorama celé památky. Zachováno je ale i vnitřní nádvoří. Zde si můžeme prohlédnout kromě soudního dvora či kuchyně i vděčný cíl západních turistů – harém. Celý palác oplývá mnoha nádhernými, do posledního detailu vypracovanými, ozdobami.
Palác by určitě stálo za to navštívit, ale kromě extrémně odvážných jedinců si my, ostatní, budeme muset ještě nějakou dobu počkat.