Málokterý z turistů při návštěvě Istanbulu zavítá do Asie. Je pravda, že ty úplně nejznámější památky, jako je palác Topkapi či Aya Sofiya leží na evropském břehu. To ale určitě neznamená, že asijská část nemá co nabídnout. Ne náhodou začínáme na našich stránkách čtvrtí Kadıköy. Tady se totiž začíná psát historie Istanbulu daleko dříve, než v jeho slavnější evropské části.
Kadıköy je pouze jedna část Istanbulu, přesto se do ní vejde hned několik pražských čtvrtí. Když třeba pražák řekne “V pět pod vocasem”, je jasné, že bude v pět hodin postávat pod sochou sv. Václava na Václavském náměstí. Řekne-li někdo v Istanbulu “V pět u bejka”, myslí tím sochu býka před radnicí Kadıköy. Je-li první vlakové nádraží v Praze nedaleko Náměstí Republiky, v Istanbulu je v Kadıköy. Mají-li pražské Vršovice Slávii, má istanbulský Kadıköy Ferenbahçe. V Praze najdeme zajímavé domy z konce 19. století na Vinohradech nebo na Žižkově, v Istanbulu najdeme osmanské domy v Kadıköy. A tak bychom mohli pokračovat dál. Pojďme se tedy s touto zajímavou čtvrtí seznámit blíže.
Jeho historie sahá až do třetího tisíciletí před naším letopočtem. Je tedy výrazně starší než dnes slavnější evropská část starověké Byzance či Konstantinopole. Dokonce zde bylo kdysi hlavní město Chalcedonského království. Dříve se totiž město jmenovalo Chalcedon. Své jméno Kadıköy získalo až po dobytí Konstantinopole Osmany roku 1453, kdy bylo označeno jako obec pod správou soudců. Soudce se turecky řekne kadı.
Ještě než se vydáme na prohlídku bude rozumné vysvětlit termíny. Kadıköy je oficiálně istanbulská provincie. Ta zahrnuje několik částí, z nichž jedna se také jmenuje Kadıköy – té budeme říkat centrum města. Ostatní, jako třeba Modu nebo Ferenbahçe, budeme nazývat jejich jmény. A určitě je třeba upozornit na to, že v průvodcích se spíše než s termínem asijská část setkáme s názvem anatolská část.
Nejlogičtějším začátkem prohlídky je Haydarpaşa. Tady je přístav, kde přistávají lodě městské hromadné dopravy z evropské části Istanbulu. Hned vedle něj najdeme první istanbulské nádraží. Kousek za ním pak ústí podmořský tunel, spojující Evropu a Asii. Vraťme se však trochu zpátky. I když se vlakem nikam nechystáme jet, nádraží bychom si prohlédnout měli. Jedná se o zajímavou secesní budovu s výzdobou ne nepodobnou pražskému Hlavnímu nádraží.
Dále do vnitrozemí je nejlepší se vydat od přístavního parku uličkami, bohatými na malé obchůdky a občerstvení. Budeme-li se držet vlevo, můžeme dojít až na ulici Söğütlüçeşme Caddesi. Tady se na doslova pár metrech přesvědčíme o tom, jak je Kadıköy kosmopolitní. Od mešity Osmana Ağy k řeckému pravoslavnému kostelu sv. Efimie je to asi sto metrů. Kostel bychom však neměli minout bez povšimnutí, stojí zde už od roku 1694.
Není asi úplně šťastné lákat hned po návštěvě svatostánků na trh s potravinami. Ten místní ale začíná přesně mezi nimi a patří k největším a nejvyhlášenějším v Istanbulu. Určitě stojí za to si jej projít, nejlépe brzy po ránu, kdy je zde nejživěji. Jeho perlou je rybí trh. Bohatá nabídka nejrůznějších darů moře, jedinečná vůně ryb a typický turecký prodej dá prohlídce města další rozměr.
Nejen rybami živ jest člověk. Kadıköy je i velice příjemné místo na žití. Velké množství nejrůznějších bister či restaurací či kavárniček nabízí posezení a odpočinek. Najdeme zde ale i vyhlášenou restauraci pro labužníky. Rozhodně tu nikdo nezemře ani hlady ani žízní.
Zdržíme-li se do večera, určitě nebudeme litovat. Večerní život je zde ještě pestřejší než ten denní. Navíc nabízí i kulturní vyžití – můžeme si zajít třeba na operu. Operní dům Süreyya byl postavený už v roce 1929 jako první svého druhu v asijské části Istanbulu. Pro malý zájem o hudební představení však sloužil pouze jako normální divadlo. Teprve od prosince 2007 slouží svému původnímu účelu. Dnes nabízí jak standardní operní repertoár, tak i koncerty komorní hudby.
Abychom nemuseli celou cestu chodit pěšky, nabízí nám Kadıköy historickou tramvaj. Krouží po obvodu centra, jezdí však pouze jedním směrem. Proto je dobré její využití zvážit. Může se stát, že do stanice, vzdálené pár set metrů pojedete pár kilometrů. Jedná se spíše o okružní jízdy. Na její trase je ovšem i přepychovější část provincie, čtvrť Moda. V ní najdeme úplně jinou nabídku zboží i restaurací. Tady už si můžeme a máme připlatit za kvalitu. Zatímco v centru Kadıköy můžeme nakoupit spíše kopie originálních značek, v Modě se spolehlivě jedná o originály.
Především fotbaloví nadšenci si určitě nenechají ujít bouřlivou atmosféru utkání jednoho nejslavnějších istanbulských fotbalových klubů – Ferenbahçe. Turci fotbal milují a dokáží na stadionu vytvořit atmosféru stejně bouřlivou jako třeba ve Španělsku. Navíc tady hrát opravdu umí, takže je na co se dívat.
Cestou zpátky do přístaviště si můžeme trochu zajít. Zacházka nás odmění dalšími zajímavostmi této části Istanbulu. Ve čtvrti Yeldeğirmeni totiž můžeme obdivovat nádherně pomalované domy. Sprejeři zde vykonali hodně krásné práce. A o kosmopolitismu této oblasti vypovídá i jedna z nejstarších synagog ve městě – Hemdat İsrael Sinagogu v části Haydarpaşa.
I při krátké návštěvě Istanbulu určitě stojí za to zvážit výlet do Asie. Je to úplně jiný svět než na evropské straně města. Je, nebojme se toho slova, turečtější. Výše píšeme, že tady neumřete ani hladem ani žízní. A nudou už vůbec ne.