Chcete-li od základů změnit fungování země, musíte mít přesně definované cíle, kterých chcete dosáhnout. Atatürk tento program shrnul do šesti základních bodů, které nazval Altı Ok (Šest šípů). Celá myšlenka se pak nazývá kemalizmus (jeho občanské jméno bylo Mustafa KEMAL).

Nová turecká vlajka

Základní myšlenkou Atatürkových reforem bylo přiblížit Turecko co nejvíce západní evropské civilizaci. Program reforem se nazýval Kemalismus a měl šest základních bodů, známých jako Šest šípů (Altı Ok): republikánství, nacionalismus, populismus, reformace, etatizmus a sekularimus.

Turecký parlament – Velké národní shromáždění Turecka, Ankara. Foto Yıldız Yazıcıoğlu, Public domain, via Wikimedia Commons

Republikánství znamenalo politickou revoluci – přechod od mnohonárodnostní Osmanské říše k Turecké republice jediného tureckého národa a jeho národní identity realizované v moderním Turecku. Atatürk uznává republiku jako jediný režim, jímž je tohoto cíle možné dosáhnout.

Pro Turky je vlajka hodně důležitá. Foto Sadkappk, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Nacionalismus v Atatürkově pojetí není rasismus. Uznává právo jiných národů než Turků na sebeurčení, je to pouze prostředek k posílení nezávislosti Turecké republiky a jejímu politickému rozvoji. Zdůrazňuje nedělitelnost turecké země a lidí.

První ženy, zvolené do tureckého parlamentu v roce 1935. Foto The original uploader was Kemalist Yurtsever at English Wikipedia., Public domain, via Wikimedia Commons

Populismus je dán faktem, že celou revoluci sice realizuje elita národa, ale dělá ji pro lid země. Hlavním přínosem byly změny práv žen (ženy směly být od roku 1934 dokonce voleny) a adaptace západního právního systému na turecké poměry. Hlavním zdrojem bylo švýcarské civilní právo. Změny byly stavěny na turecké národní hrdosti, která zvyšovala úsilí lidí o budování celé země.

Atatürk na istanbulském náměstí Taksim, symbolu moderního Istanbulu. Podobnost s bývalým Stalinovým pomníkem na Letné není až tak náhodná. Foto Derzsi Elekes Andor, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Reformace byla vlastně hlavním revolučním proudem dvacátých a třicátých let 20. století v Turecku. Zastaralé osmanské instituce a koncepty byly v obrovském množství opouštěny a nahrazovány moderními a perspektivními. Za všechny zmiňme alespoň jazykovou reformu. …. .

Třísté letadlo Turkish Airlines, jednoho ze státních podniků. Foto K.M.ABU BAKAR SIDDIQUE, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Etatizmus především znamenal státní kontrolu nad rozvojem ekonomiky. Stát aktivně vstupuje do ekonomiky jednak tam, kde se soukromé firmy nemohou udržet, jednak ve strategických oborech. Stát zde není pouze jeden z hráčů ekonomického trhu, ale i majitel rozhodujících podniků.

Sekularizmus neznamenal zrušení náboženství. Bohoslužba v Sulejmánově měšitě. Foto Dosseman, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Sekularizmus v Turecku nebyl odmítáním Boží existence (jak tomu bylo třeba u nás za komunistů), nebyl to atheismus, ale pouze směr proti té islámské populaci, která se stavěla proti novým reformám. Byly zakázány dervišské řády, byl zrušen kalifát.