Jednou z nejvýznamnějších osobností, která ovlivnila Turecko, je bezesporu Mevlana, na Západě známý spíše jako Rumi. Druhé jméno vychází z místa jeho působení – Rumélie v dnešním Turecku. Tento mystický básník ze 13. století bývá například označován za otce Tančících dervišů. I proto bychom mu na našich stránkách určitě měli věnovat alespoň malou kapitolu.

Toto je asi nejčastěji publikovaná Mevlanova – Rumiho podoba.

Melvana se narodil roku 1207 v Balchu, ležícím dnes na území Afghánistánu. Jeho otec byl významný učenec, který se dokonce mohl pyšnit titulem Sultán učenců. Rodinu však donutila souhra dvou okolností opustit město. Prvním důvodem byla otcova kritika staré řecké filozofie. Druhým a asi důležitějším byl vpád Mongolů. Rodina se dala na útěk, když bylo malému Mevlanovi pět let. Přes Bagdád, Jordánsko a Damašek se dostali až do Anatolie. Na pozvání seldžuckého sultána Alaeddina Keykubada se rodina roku 1228 usadila v Konyi.

Tradice tančících dervišů začíná od Mevlany.

Otec svého syna vzdělával od jeho dětských let, takže v době příjezdu do Konye už mladý Melvana uměl persky, turecky, arabsky a řečtinu klasickou i moderní. Kromě toho měl základy medicíny, práva, filozofie – všeho toho, co se běžně na medresách vyučovalo. Proto když v roce 1930 otec umírá, přebírá v té době třiadvacetiletý  Mevlana povinnosti svého otce. Stal se proto váženým občanem města.

Tento manuskript Mansaví, největšího Mevlanova díla, pochází z roku 1461. Foto Rumi, Public domain, via Wikimedia Commons

Zásadní zlom v životě mladého učence nastává s příchodem Šamsy z Tabrízu roku 1244. Tento derviš měl velký vliv na rozvoj Melvanovy mystiky. Z uznávaného učitele a právníká se stává asketa a básník. Oba muži spolu často hovoří o Bohu, společně se modlí a společně recitují verše. Podle některých pramenů to prý byl Šamsa, kdo naučil Mevlanu uctívat Alláha mystickým tancem, který je jako Ceremonie vířících dervišů zapsán na seznam Nehmotného kulturního dědictví UNESCO. My tuto ceremonii známe spíše jako Tančící derviše. 

Mevlanův hrob v Konyi je poutním místem.

Vliv Šamsy na oblíbeného učitele byl pro Mevlanovy studenty tak velký, že jej svými pomluvami přiměli k odchodu z Konyi do Damašku roku 1245. Brzy se však na Mevlanovo přání vrátil a oba učenci spolu byli další dva roky. Roku 1247 však Šamsa náhle zmizel a dodnes vlastně není jasné, co se s ním stalo. Jedna z teorií říká, že byl zavražděn. Ani odchod svého duchovního souputníka však neznamenal návrat k normálnímu životu. Až do své smrti se nevrátil do veřejného života. Psal básně a uctíval Boha. Založil dervišský řád Mevlevi, nesoucí jeho jméno. Tento řád je kolébkou Tančících dervišů.

Divan-i – Shams-i Tabrizi jsou lyrické básně. Tento manuskript je z roku 1366. Foto  Mevlana Museum, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons

Nejdůležitějším Mevlanovým dílem je Masnaví (Masnavi-ye Manavi), šestisvazková báseň. Mnozí islámští učenci jí považují za druhý nejdůležitější islámský text po Koránu. Svého přítele Šamsu připomíná v lyrické sbírce Divan-i Shams-i Tabrizi.

Místo jeho posledního odpočinku poznáme podle zelené věže. Areál je dnes muzeem Mevlevi, tedy řádu Tančících dervišů.

Největší Mevlanův význam však spočívá v jeho lásce a toleranci. V době křižáckých válek, které vedli křesťané, muslimských svatých válek a židovské poroby hlásá náboženskou toleranci. On, Peršan a muslim samozřejmě věří v Alláha a Mohameda. Alláh je ale Bůh, kterého uctívají i křesťané a židé. Ano, dělají to jinak, ale pořád uctívají toho samého Boha. Proč s nimi tedy válčit? Tyto téměř osm století staré myšlenky mají dodnes takovou váhu, že byl rok 2007 UNESCem vyhlášen jako Rok Mevlany-Rumiho při příležitosti osmistého výročí jeho narození.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.