Pokud bychom chtěli přeložit noc henny do současštiny, zvolili bychom termín dámské rozloučení se svobodou. Konala se v předvečer svatby. Na rozdíl od rozlučky má určitá ustálená pravidla.
Jeden z předsvatebních zvyků je tzv. Noc henny, turecky Kina Gecesi. Tato ceremonie se obvykle odehrává v domě nevěsty, není to však podmínkou. Podmínkou však je čistě ženská společnost. Pro méně zasvěcené – henna je přírodní barvivo, využívané už i u nás na vlasy. V muslimských zemích je velice tradiční a často využívané. Přisuzují se mu i léčivé účinky. Vlasy nabarvené hennou mívají tmavě zrzavý až kaštanový odstín.
Obvykle suchou hennu ve stříbrné nebo mosazné misce přináší žena ze snoubencovy příze, z úplné rodiny. Pro tuto úplnost jsou kladeny relativně vysoké požadavky – oba její rodiče musí žít, ona sama musí být vdaná (samozřejmě nesmí být rozvedená ani od manžela jiným způsobem oddálená), a musí mít zdravé děti. Jen takováto žena totiž může přinést novomanželům štěstí do jejich nové rodiny.
Henna, která před slavností byla smíšena s vodou, je nesena na podnose uprostřed kruhu ze svíček. Takto je umístěna do středu místnosti. Pak – podle krajových zvyklostí – si nejdříve nabere z podnosu nevěsta a po ní všechny přítomné ženy nebo naopak nevěsta rozdá hennu všem ženám a teprve zbytek si nechá. Henna může být rozetřena nejen na ruce, ale i na nohy nebo vlasy. Zvláštní pozornost je při tom věnována tzv. basi bütün – ženy se šťastným manželstvím (doslova jejíž hlava je celá, ve smyslu že žije ve šťastném manželství s milujícím mužem a pokud možno co nejvíce dětmi). Ona podává nevěstě hennu na rozdávání a ta ji předává ostatním ženám. Když je henna spravedlivě rozdělena, nastává všeobecné veselí až do ranních hodin.