Klasické období osmanské říše je ohraničeno dvěma důležitými daty: dobytí Konstantinopole Mehmedem II. Dobyvatelem a smrtí jednoho z největších osmanských sultánů Sulejmána I. Nádherného. Pro tuto éru je typické výrazné rozšiřování osmanského území do všech světových stran.

Dobytím Konstantinopole získala Osmanská říše definitivní potvrzení světové velmoci. Sám Mehmet II. Dobyvatel se považoval za pokračovatele římských a byzantských císařů. Za první cíl po zničení Byzantské říše si stanovil sjednocení celé Malé Asie (Anatolie) pod osmanskou nadvládu tak, jak tomu bylo před bitvou u Ankary.

Toto předsevzetí však Mehmedovi nebránilo ve výbojích do Evropy. Především na Balkáně byla jeho vojska i přes některé bolestivé porážky velice úspěšná. Když, jako v případě Vlašského království (na území dnešního Rumunska), nepomohla vojenská síla, pomáhal si diplomacií a intrikami.

Vyjmenovávat další územní zisky Mehmedových následovníků by byl jen výčet ve většině případů vítězných bitev či tažení. V podstatě sto let, až do poloviny vlády Sulejmána I. Nádherného, je historie osmanské říše jen monotónní vyjmenovávání dalších připojených území. Proto se přesuneme rovnou do poloviny šestnáctého století.

Kolem roku 1545 skončil překotný rozmach Osmanské říše. V té době vládl sultán Sulejmán I. Nádherný. Ten se ve druhé polovině své vlády začal starat spíše o zabezpečení stávajících zisků. Další rychlá expanze by mohla vést k podobnému zhroucení impéria, jako se to dříve stalo například u Alexandra Velikého nebo Mongolů.

Sulejman I. Nádherný byl vládcem Osmanské říše nejdéle ze všech předchůdců i následovníků – 46 let. I to mu umožnilo všechny důležité reformy dovést až do konce. Evropané znají Sulajmana jako Nádherného, Turci mu ale říkají Kanunı, tedy Zákonodárce. To vypovídá o jeho roli v dějinách více než cokoliv jiného. On to byl, kdo položil základy klasického práva v zemi. Díky jeho toleranci k menšinám se Osmanská říše stala útočištěm mnoha potlačovaných. Jako příklad si můžeme uvést příchod Židů z agresivně rekatolizovávaného Španělska.

Za jeho vlády také rozkvétalo umění a řemesla. Nejslavnější stavitel mešit osmanských dějin – Mimar Sinan – stavěl právě pro tohoto sultána a jeho syna Selima II.