GPS 37.7918206N, 38.3043333E (parkoviště)
Perre je největší antickou nekropolí v jihovýchodní Anatolii. Ležela u prosperujícího města, které však dávno zaniklo. Zbyl z něj jen pramen pitné vody, který dodnes využívají vesničané z nedaleké vesnice Pirin.

Jak už z nadpisu vyplývá, dodnes se pro toto vzácné naleziště používají tři názvy – Perre, Perrhe a Pirin. První z nich – Perre -je současné oficiální turecké jméno. Poslední – Pirin – je jméno nedaleké vesničky, stojící na místě antického města. Pod prostřením názvem – Perrhe – jej najdeme na Wikipedii a dalších netureckých zdrojích.

Perre bylo jedním z pěti nejdůležitějších měst Království Kommagena, malého státečku na rozmezí mezi Arménií, Sýrií a Římskou říší. Království oficiálně existovalo méně než dvě stě padesát let kolem přelomu letopočtů. Zanechalo však po sobě jedinečné památky. Nejznámější z nich je určitě Nemrut Dağı.

V té době se dnešní Perre pravděpodobně jmenovalo Antiochie ad Taurus. Toto jméno dostala po významném kammagenském králi Antiochovi I., mimo jiné i staviteli už zmiňovaného Nemrut Dağı. Jiné jméno se používalo v byzantských časech. Hierapolis neboli Svaté město nám naznačuje, že v té době bylo významným křesťanským centrem. S příchodem muslimů však město velice rychle přišlo o svoji slávu a zaniklo. Muslimové totiž založili nové město, vzdálené několik kilometrů od Perre. Dnes toto nové město známe jako Adıyaman.

Prohlídku Perre začneme překvapivě mimo areál vlastní památky. Asi kilometr od parkoviště, ve vesnici Örenli, najdeme zdroj bohatství antického města. Jedná se o dodnes funkční vydatný pramen pitné vody. Ten byl totiž posledním zdrojem této pro život nutné kapaliny před vstupem do hor nebo prvním po jejich opuštění. Zde také najdeme jediné zbytky původního města živých, které jsou dnes odhalené.

Vrátíme-li se do samotného Perre, objevíme úplně jiný svět. Celá nekropole byla původně kamenolomem. Lidé však velice záhy pochopili, že svisle otesané skály je možné využít i jinak. Začali do nich hloubit otvory a ukládat zde své zemřelé. Vzniklo tak naprosto unikátní pohřebiště.

Hrobky, vytesané do skály, známe i v Turecku z jiných míst, asi nejznámější jsou lýkijské hrobky na jihozápadě země. Ty jsou však ve skalních stěnách. V Perre se jedná doslova o město mrtvých – jsou zde celé ulice, hrobky mají více místností, najdeme zde i propojovací schodiště.

Pro archeology je toto naleziště velice zajímavé ze dvou důvodů. První z nich je množství, ale především rozmanitost hrobek. Kromě jednoduchých pohřebních komor tady můžeme najít i rodinné pohřební komory, téměř jako byty. A najdeme zde i kultovní hrobky s obětními nikami.

Druhý důvod, proč mají archeologové toto místo rádi, jsou jeho rozměry. I když byla většina hrobek, především v centrální části, dávno vykradená, nekropole je tak obrovská, že je stále možné najít nedotčené hroby se zajímavými pohřebními předměty.

Na závěr si necháme největší unikát celého města. Jedná se o obrovskou mozaiku z přelomu římské a byzantské éry. Má neuvěřitelných 125 m2. Je tedy téměř stejně velká jako beachvolejbalové hřiště. Objevená byla při výzkumech v roce 2009. Ihned prošla základní restaurací. O necelých patnáct let později proběhlo druhé, daleko zásadnější ošetření tohoto unikátního uměleckého díla. Veřejnosti byla znovu zpřístupněna po dvouměsíční údržbě v červenci 2025.

Některé zajímavé artefakty byly z Perre převezeny do nedalekého Adıyamanu, kde jsou vystavené v muzeu. Jedná se především o votivní reliéf Jupitera Dolichena. Neméně zajímavé jsou ale četné pohřební předměty.

I když je Perre na první pohled mimo hlavní turistické trasy, najdeme v jeho okolí mnoho dalších zajímavých míst. Jmenovat můžeme třeba Şanlıurfu (dříve Urfa), Halfeti či již zmiňvaný Nemrut Dağı. To jsou všechno důvody, proč se do této oblasti vypravit.