GPS 42.0252756N, 35.1413919E (Diogenova socha)
Hledáme-li v Turecku místo, kde jsou lidé nejšťastnější, pak jsme je právě našli – je to Sinop. Možná proto, že je stranou všech turistických tras. Třeba ale za to může zdejší klima, které je velice vyrovnané. Mohlo by to být i dědictví po Diogenovi, který se zde narodil a žil. Nejspíše to ale bude ve zdejších lidech, kteří se snaží spolu žít a ne se spolu hádat.
Je to trochu zvláštní začátek stránky, ale podle výzkumů je to tak: Sinop se dlouhodobě drží na prvním místě nejšťastnějších měst Turecka. Vezměme tento fakt jako záminku návštěvy turisty opomíjeného města a zkusme se podívat, co nám může nabídnout.
Především zde najdeme něco, na co nejsme v Turecku tak úplně zvyklí – naprostá absence turistů. Další nezvyk je relativně stabilní klima – teplota v průběhu roku nemá příliš velké výkyvy. Samozřejmě je v létě tepleji než v zimě, ale rozdíly jsou výrazně menší než třeba u nás. Stejně tak relativně vyšší počet srážek nás může trochu překvapit. Tím je ale zároveň dána bohatost zdejší zeleně a nepřekvapí nás, že se v okolí ve velké míře pěstuje jak rýže, tak čaj, bez nichž by dnes žádný Turek už pořádně nemohl být.
To ale platí vlastně pro celé černomořské pobřeží. Proč si tedy vybrat právě Sinop? Třeba proto, že opravdu má co nabídnout …. . Město samo leží na poloostrově, téměř ostrově – spojnice s pevninou je v nejužším místě asi 300 metrů široká. Poloostrov byl vždy velice dobrým přirozeným přístavem na velice strategickém místě. Proto zde najdeme památky od antických řeckých kolonií až po polovinu 19. století. Mezi nejvýznamnější patří právě ty, které měly za úkol město bránit a chránit – hradby a bašty.
Pojďme si tedy Sinop prohlédnout. Začít bychom mohli na zdejší pevnosti, jejíž historie sahá až do 8. století před Kristem, kdy jí začali budovat Řekové z Miletu. Protože se jedná o nejdůležitější obranu města, byla samozřejmě celou dobu využívána a vylepšována – ať už Byzantinci, Seldžukové či Turci, každý zde něco dobudoval a vylepšil. V současné době mají jeho hradby se dvěma branami délku přes 2 km, vysoké jsou až 25 m a široké až 3 m. Najdeme zde také vězení, které sloužilo svému účelu až do roku 1997. Byli zde často umístění političtí vězni.
Další důležitou součástí obrany města jsou dvě bašty – Pašova na jihovýchodě a Strážná na západě od města. Obě tyto bašty byly vybudovány v době Krymské války, aby dokázaly bránit zemi proti případným útokům Rusů. Přesto byl Sinop dobytý, ale překvapivě právě tato porážka Turků byla rozhodujícím okamžikem celého konfliktu. Západní mocnosti dostaly strach, aby ruský car neovládl Malou Asii a pomohli sultánovi Rusy porazit.
Říkáme ale, že je to město šťastných lidí, opusťme tedy boje a přibližme se k Bohu. Začněme u bohů antických – pozůstatky hellénsko-egyptského chrámu Serapeum, který najdeme v rámci archeologického muzea. Raně křesťanský chrám Balatlar je už zachovalejší, ale i ten je až na kapli bez střechy. V ní zato máme jak na stěnách, tak i na stropě zachovány původní fresky. Jako poslední sem přišel islám, proto i mešitu uvádíme na závěr. Asi nejdůležitější je Alaadinova ze 13. století. A je třeba tady zmínit i medresu – náboženskou školu, která u mnoha mešit bývá. Ta zdejší – Pervane - také pochází také ze 13. století a sloužila svému účelu až do vyhlášení Turecké republiky Atatürkem.
Výčet památek by nebyl úplný bez římského vodního kanálu, objeveného náhodou při budování silnice v roce 1992. Tento cca 20 km dlouhý kanál vede od pramenů až do centra města a předpokládá se, že není jediný. Zatím se nechceme rozepisovat více, protože se detailní informace dost různí.
A na závěr si necháváme důležitou osobnost, nejslavnějšího zdejšího rodáka. Diogenes se tu narodil, působil a zemřel. Protože se jedná o osobnost více než známou, připomeneme jen, že žil v sudu a když se ho Alexandr Velký ptal, jestli pro něj něco může udělat, poprosil ho, aby trochu ustoupil, protože mu stojí ve slunci. Město svému velkému rodáku postavilo sochu až v roce 2006