Vzhledem k tomu, že turečtina už téměř sto let používá latinku, určitě stojí za to naučit se číst pár odlišností od našeho běžného čtení. Významně nám to zjednoduší komunikaci.

Velikou výhodou turečtiny je to, že se čte – až na jednu výjimku, písmene ğ – přesně tak, jak jsou písmenka za sebou napsána. Není to francouzské n´est ce pas, které čtete ne pa, případně anglický neighbour, kterého přečteme jako nejbr. Takže stačí představit turecká speciální písmena či odlišnosti ve čtení písmen běžných a jakékoliv slovo správně přečtete:

| Znak | Jak se píše? | Výslovnost | Příklad |
| C , c | c | dž | jako anglcké j – jazz, John |
| Ç , ç | Pravý alt+ háček, pak c | č | ocásek dole je jako náš háček, tady třeba čaj |
| Ğ , ğ | Pravý alt+4, pak g | – | nečte se, stejně jako v němčině h za samohláskou jí prodlouží – Mahler |
| I , ı | pravý alt+8, pak i | tvrdé y | myš |
| J , j | j | ž | žák |
| Ö , ö | umlaut, pak o | německé ö | klasický umlaut, například Röntgen |
| Ş , ş | Pravý alt+ háček, pak s | š | ocásek dole je jako náš háček, tady třeba šišlá |
| Ü , ü | Umlaut, pak u | německé ü | klasický umlaut, třeba Münster |
| Y , y | y | j | jaro |
Na závěr této kapitolky si ukážeme pár příkladů: třeba památník na východě Turecka je Nemrut dağ, takže se čte Nemrut daa. Pět je turecky beş, takže to přečteme jako beš. A naše milé děti jsou çocuklar, takže je přečteme jako čodžuklar.