Opomenout mezi osmanskými panovníky Sulejmana I. Nádherného by bylo podobné, jako kdybychom u nás vynechali Karla IV. Sulejman byl desátým osmanským sultánem a bezesporu tím nejdůležitějším. On přivedl Osmanskou říši do jejího největšího rozmachu, on dbal na umění, on jí stanovil pevný právní řád. Ne nadarmo jej Turci neznají jako Nádherného, ale jako Zákonodárce. Ostatně, Süleyman znamená Šalamoun.

Portrét Süleymana I. Nádherného od Veroneseho. Obrázek Public domain, via Wikimedia Commons

Jedním z důvodů, proč se stal Sulejmán I. nejvýznamnějším osmanským panovníkem, je bezesporu délka jeho vlády. Nikomu před ním ani po něm nebylo dáno vládnout Osmanské říši celých 46 let. Vděčil za to několika příznivým okolnostem. Asi nejdůležitější z nich byl fakt, že byl jediný přeživší syn svého otce, sultána Selima I. Navíc nastupoval na trůn relativně mladý – v necelých dvaceti šesti letech. To samo by ale nestačilo. Neméně důležité bylo i to, že kolem sebe shromažďoval schopné lidi a byl schopen jim naslouchat. A samozřejmě tvrdě potlačit jakékoliv pokusy o vzpoury proti jeho vládě.

Bitva u Moháče na miniatuře od Matrakçi Nasuha. Obrázek public domain, via Wikimedia Commons

Brzy po svém nástupu na trůn v roce 1520 zahájil výboje do Evropy. Už roku 1521 dobyl Bělehrad a o pět let později porazil u Moháče Ludvíka II. Jagellonského, v té době krále českého a uherského. Ten při ústupu z této bitvě zahynul (utopil se v močálu). Takže vlastně Sulejmánovi vděčí Habsburkové za českou korunu. Především v Evropě mu pomáhali vyhrát bitvy obávaní janičáři. O další čtyři roky později oblehl Vídeň, ta se ale ubránila a Turci odtáhli. Přes další četná vítězství už své hranice dále na západ neposunuli.

Mapa Soluně z roku 1525, kterou Sulejman dostal.

Když ukončil své výboje v Evropě, obrátil se na východ. Postupně připojil celou Anatolii, ale i Mezopotámii a dobyl i Bagdád a dostal se až k Perskému zálivu. K Osmanské říši připojil i velkou část severní Afriky a mnoho ostrovů ve Středozemním moři. Vlastně jediný ostrov, který odolal jeho obléhání, byla Malta, bráněná Johanity neboli rytíři maltézského kříže.

Sulejman I. Zákonodárce je v Turecku velice populární, tady jej například vidíme jako pískovou sochu.

Další z velkých změn, které přinesl do organizace Osmanské říše, byla zásadní změna zákonů a soudnictví. Za předchozích vládců vycházely soudy z islámského práva šaría. To ale není přesně definovanou soustavou paragrafů, takže si jej každý může vykládat trochu jinak. Proto Sulejmán zpracoval velké množství starších soudních rozhodnutí a z nich vždy vybíral ta nejspravedlivější, nejsrozumitelnější a nejjednodušší. Ty potom stanovil jako normy.

Podpis sultána Sulejmana I. Nádherného. Obrázek public domain, via Wikimedia Commons“ href=““>

Tento soudní systém byl velice vstřícný i k menšinám – jak etnickým, tak i náboženským. Nebylo proto žádnou výjimkou, že národy či náboženské skupiny se utíkaly ukrýt do Osmanské říše. Ostatně, i na jiném místě našich stránek zmiňujeme třeba právě příchod Židů ze Španělska – do Balatu, židovské čtvrti Istanbulu. O kvalitě nových právnických norem vypovídá i to, že bez zásadních změn vydržely další tři století. To, že byly často špatně vymáhány, nebyla jejich chyba. Toto platí už od Chamurapiho zákoníku, první právní normy v dějinách lidstva …

Sulejmanova mešita v Istanbulu patří ke skvostům osmanského stavitelství.

O Sulejmanově vládě ale nehovoří jen dobytá území a právní řád. Snad ještě výmluvněji o ní hovoří osobnosti, které za jeho panování žily a působily. V první řadě musíme uvést Mimara Sinana, nejslavnějšího a největšího stavitele mešit turecké historie. Po celé osmanské říši jich stojí nepočítaně. Připomeňme si alespoň dvě, o kterých už píšeme jinde. Především je to slavná Süleymaniye camii neboli Sulejmanova mešita v Istanbulu. Druhá z nich sice byla vybudována až těsně po Sulejmanově smrti jeho synem Selimem II. Ukrutným, ale její nádhera ji zavedla až na seznam památek Unesco. Jedná se o Selimiye camii neboli Selimovu mešitu v Edirne.

Tizianův portrét mladého Sulejmana. Obrázek public domain, via Wikimedia Commons

Sulejmana portrétovali největší malíři té doby. Známe portréty od Tiziana, Venezianiho či Veronesa. Na jeho dvoře působili takoví básníci, jako Fuzûlî, Bâki, Pîr Sultan Abdal nebo Ruhi z Bagdádu. Z malířů jmenujme především malíře a historika Matrakçi Nasuha, specialistu na miniatury – nakkaşe – Nigarîho nebo kaligrafa Ahmeda Karahisarîho.

Roxelana neboli Hürrem sultan, jak jí namaloval Tizian. Obrázek Public domain, via Wikimedia Commons

O moci a slabosti Sulejmana vypovídá i romantická skutečnost. Jako konkubína mu byla přivedena Slovanka Roxelana. Sultán se do ní však zamiloval a proti všem dosavadním zvyklostem si jí vzal za manželku. Porodila mu pět dětí, daleko důležitější je ale její politický vliv. I když zemřela o osm let dříve než Sulejman, dokázala, že se jeho nástupcem stal jediný její přeživší syn – Selim II. Ukrutný. Jeho vláda nebyla ani dlouhá, ani úspěšná. I díky Roxelaně, které Turci říkají Hürrem sultan, se velká moc dostala do ženských rukou. Proto toto období bývá nazýváno vládou harému.

Sulejmanovo mauzoleum na nádvoří jeho mešity v Istanbulu.

Sulejmán byl opravdu mocný sultán. Doma ho nazývají Zákonodárce, protože za jeho hlavní dědictví považují jeho reformu soudnictví. Západ ho ale zná jako Nádherného. Nebylo to pro jeho vzhled. Tento přídomek získal jako uznání své moci, bohatství a vzdělanosti. Jeho srovnání s Karlem IV. na začátku kapitoly nebylo náhodné, význam obou mužů pro své země je opravdu srovnatelný.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.