| GPS 40.6900947N, 39.6583667E |
Přesto, že v Turecku jako kolébce pravoslaví (sem přišel sv. Pavel hlásat křesťanství) najdeme mnoho památek na toto období, klášter Sumela patří jednoznačně k těm turisticky nejzajímavějším. Leží v nadmořské výšce 1 200 m v pohoří Zigana v nádherné lesnaté krajině nedaleko Trabzonu, centra černomořské oblasti a svou polohou trochu připomíná řecké kláštery v Meteoře nebo na Athosu.
Podle pověsti ho založili dva řečtí mniši Barnabáš a Sofronios roku 386. Za císaře Justiniána v 6. stol. Byl opraven, dnešní podobu dostal už na konci 14. stol. Pro neznalé je překvapivé, že po dobytí oblasti sultánem Mehmetem II klášter nebyl zničen. Ale podobně jako třeba kláštery na Athosu (řecká mnišská republika na Chalkidiki, mušketýři s tím nemají nic společného) se dostal pod speciální ochranu sultána. Byla mu dokonce udělena speciální práva a privilegia. Až do ruské okupace Trabzonu v něm žili mniši a byl vyhledávaným místem pro poutníky křesťanského i muslimského vyznání.
Po pádu Osmanské říše a založení Turecké republiky mniši klášter opustili a odešli do Řecka v rámci výměny řeckých a tureckých obyvatel podle dohody z Lausenne. Klášter pustl a v roce 1930 dokonce vyhořel. V současné době se z něj naštěstí stalo muzeum, byly zahájené restaurátorské práce a i proto se stává vyhledávaným turistickým cílem této oblasti.
Díky své poloze není dostupný – naštěstí – autem. Tím je možné dojet jen na parkoviště asi 1 km od kláštera. Drobná zrada je v tom, že kromě kilometrové vzdálenosti musíme překonat ještě i převýšení cca 300 m, určitě to ale za návštěvu stojí. Atmosféra kláštera je nezapomenutelná. Najdeme tam mimo jiné fresky z 18. stol., zobrazující výjevy ze života Kristova a jeho matky Panny Marie. Budete-li mít hodně štěstí nebo dostatečné znalosti, můžete zde vidět i mši – samozřejmě pravoslavnou. Ta se od roku 2010 koná jednou ročně, a to 15.8. na svátek Nanebevzetí Panny Marie (nezapomínejme, že tady je pravoslavný kalendář)
