Je škoda, že Východní Anatolie nemůže být díky místní výbušné atmosféře zájmci dostatečně vychutnána. Přitom nabízí jedinečné přírodní bohatství, jako je jezero Van nebo biblická hora Ararat, či architektonické skvosty jako je Ishak paşa saray.
Nejvýchodnější oblast Turecka nepatří určitě k místům, které by nabízely cestovní kanceláře standardně svým klientům jako hity sezóny. Důvodů je hned několik.
Především doprava je podstatně delší a komplikovanější než do nám bližších turistických středisek. Východní hranice je zároveň místem, kde teoreticky nejsnáze narazíme na Kurdy, armádu, střelbu … . Ani turistický průmysl zde není plně rozvinutý.
Na druhou stranu východní Anatolii najdeme věci, které neuvidíme v celém zbytku země. Už jen pohled na biblický Ararat, první známé přístaviště na Zemi, je úchvatný. Památka UNESCO – zbytky arménského města Ani. Obrovské jezero Van s blankytně modrou vodou a výjimečnou kočkou Van. Vysoké hory i úrodná pole. Skvosty architektury byzantské i osmanské – včetně až pohádkového paláce İshak Paşa Sarayı, budovaného s velikou láskou a péčí daleko od hlavního města Istanbulu ze sultánových peněz bez jeho svolení.
Zkrátka, návštěvu této oblasti můžeme opravdu vřele doporučit. Chce to jediné. Romantickou duši a nebát se.