GPS 37.2748611N, 27.7891686E
Hrad Beçin, i přes blízkost jednoho ze středisek tureckého egejského pobřeží Bodrumu, není turisty příliš navštěvován. Je to ale velká škoda, má určitě hodně co nabídnout. Zkusme si proto o něm něco říci.
Stejně jako v celé Malé Asii, i tady najdeme památky dávných osídlení v hluboké historii. Přes výhodnou polohu na vrcholku kopce byl ale místní hrad spíše menší. Svědčí o tom i pozůstatky kostela. Jeho největší sláva má relativně krátkou dobu trvání. Počítá se přibližně od poloviny třináctého století do konce století čtrnáctého. A je spojena s vládou rodiny Menteşových. U nás je to doba posledních Přemyslovců a celá vláda Lucemburků, tady se jedná krátké období mezi porážkou Seldžuků a dobytí Osmany.
Po definitivním začlenění do Osmanské říše zůstal hrad logickým centrem oblasti, jeho význam upadal velice pozvolna. Teprve v devatenáctém století byl de facto opuštěn a uvnitř opevnění si místní lidé postavili pár domů.
Proč nás tedy má hrad zajímat? Především má naprosto unikátní polohu na vrcholku kopce, takže je přirozenou dominantou celého okolí. Najdeme zde mnoho zajímavých budov (hamam, mešitu, medresu, kostel, pohřebiště …). Je zde i dobře vidět, jak byly pro výstavbu hradu použity zbytky dřívějších staveb.
Když se blížíme k hradu, vypadá dost nedosažitelně. Vysoké, strmé skály. Cesta se však na poslední chvíli uhne, hrad objede umožní nám pohodlný přístup do celého areálu. V době, kdy tento článek píšeme, jsme nenašli žádné oficiální parkoviště, ale místa na zaparkování je dost.
Beçin není jen hrad – opevnění, věže, střílny. Daleko více pozůstatků najdeme vně hradeb, mohli bychom říci v předhradí. Na rozdíl od mnoha tureckých památek zde ale najdeme antiku pouze omezeně. Je vidět, že hrad a okolí byly do dnešní podoby budovány muslimy, takže většina staveb je s touto kulturou více či méně spojená. Místo chrámu je zde mešita, místo gymnazionu medresu a jako lázně zde slouží hamam.
Na samotném hradě můžeme obdivovat především jeho mohutné opevnění. Silné zdi, mohutné obranné věže. Uvnitř hradeb pak najdeme především základy osmanských rodinných domků z období po úpadku hradu. Jsou zde ale i zbytky byzantského kostelíčku. Nejdůležitější stavbou jsou hradní lázně. I ty jsou však zatím v ruinách.
Bezprostředně za hradbami, aby byla dobře chráněná, je hradní studna. Pochází pravděpodobně ještě z antického období. Voda je přibližně šest metrů pod povrchem. Zajímavé je, že se k ní sestupovalo po schodišti na jejím okraji. Studna není, jak jsme zvyklí, kruhová, ale čtvercová. Možná právě kvůli schodišti …
Těsně před hradbami jsou další důležité stavby, které ještě patří hradu. Je to především zásobárna pitné vody – cisterna. Podle způsobu zpracování odborníci odhadují, že byla vybudována ve čtrnáctém století. Vykopávky odhalily celou stavbu. Její základy jsou však hluboko pod současnou úrovní okolního terénu, proto bylo kolem ní vybudováno dřevěné lešení. Díky němu si cisternu mohou návštěvníci prohlédnou zblízka.
Návštěvu předhradí začneme medresou Ahmeda Gaziho. Ta totiž byla první stavbou, která byla v roce 2015 zrekonstruovaná. Postavená byla v roce 1375 a je úplně vzorovou ukázkou architektury tohoto typu budovy. Hlavním vchodem a krátkou chodbou vejdeme na nádvoří. To je ze tří stran lemováno malými místnostmi, kde žáci žili. Přímo proti vchodu je pak hlavní aula, z každé strany má jednu učebnu. Celý komplex je tím pádem uzavřený před okolním světem.
Jen přes cestu od medresy je Orhanova mešita. Předpokládá se, že byla vystavěna okolo roku 1330. Písemné zmínky jako o vzkvétajícím svatostánku jsou ještě z konce 17. století. Pak však pravděpodobně vyhořela. Nasvědčují tomu zbytky ohořelých kusů dřeva, nalezené při vykopávkách. I když byla později na tom samém místě postavena mešita nová, nedosahovala už velikosti ani významu té původní. Odpovídá to postupně upadajícímu významu místního hradu. Dnes zde najdeme jen nízké zbytky zdí a portál vstupní brány.
Další budovou, která k osmanskému městu neodlučitelně patří, je hamam neboli lázně. Zatím víme o šesti, ty největší stály přímo proti vstupu do hradu. Dnes je známe jako Büyük hamam neboli Velké lázně. Jsou velice vzácnou ukázkou budovy se třemi ívány (oblouky nad obdélníkovými základy, jejichž jedna strana je otevřená, obvykle do nádvoří). Kopule byly zdobené zajímavými vzory. Jako drtivá většina zdejších budov, i lázně byly nejspíše vybudovány ve druhé polovině čtrnáctého století. Je zajímavé, že už ve století sedmnáctém byly pravděpodobně zchátralé a nefunkční.
Ve městě nechyběl ani hostinec – han. Zdejší najdeme kousek od medresy Ahmeta Gaziho. Oficiálně se jmenuje Červený han (Kızılhan). Opět se jedná o vzácnou ukázku islámské architektury v Turecku. Obdélníkový půdorys, rozčleněný na tři přibližně čtvercové oddíly, je hodně vzácný. Budova byla dvoupatrová. V přízemí byla ustájená zvířata, v patře nad nimi pak bydleli hosté. Podle kvality stavby předpokládají odborníci, že se jednalo o výše až vysoce postavené cestovatele, kteří v budově hanu pořádali i důležité schůzky.
V Beçinu se nejen žilo, ale i umíralo. Proto zde najdeme i několik muslimských hrobů. Od prostých kamenných náhrobků po velkou budovu. Tak velkou, že bez popisku bychom jej mohli považovat za příbytek živých, na mrtvých.
Beçin určitě stojí za návštěvu. Není daleko od velkých turistických center, nabízí ale úplně jinou historii, než na jakou jsme v Turecku zvyklí. Mladší, ale neméně zajímavou.