GPS 39.2012061N, 29.6095719E
Aizanoi jsme na naše stránky vybrali ze dvou důvodů. Je zde asi nejlépe zachovaný chrám Dia Hromovládce v celé Anatolii. A najdeme zde i unikátní ceník, vydaný císařem Diokleciánem. Není to však jediné, co nám může město nabídnout.
Historie Aizanoi sahá podle vykopávek až do třetího tisíciletí před naším letopočtem. Důležitým centrem se však stalo až ve frýžském období. Důkazem jsou především četné typické hrobky této kultury na zdejší nekropoli. Poznáme je podle dveří, symbolizujících přechod mezi naším světem a říší mrtvých. Najdeme zde i jména pochovaných a jejich symboly. U žen jsou to nejčastěji zrcadla a koše s vlnou, u mužů pak orli, lvi a býci.
Další rozvoj probíhal pod křídly Římské říše, kdy město bohatlo z prodeje obilí, vína a vlny. Největší slávy dosáhlo v počátcích Byzantské říše, pak jeho sláva postupně upadala a v sedmém století už se stala z kdysi bohatého a slavného města bezvýznamná osada. Pro svět ji objevili až v polovině devatenáctého století evropští cestovatelé.
Prohlídku města nemůžeme začít nikde jinde než u Diova chrámu. Je to jednoznačná dominanta památky, stojí na vrcholku kopce a je jediná takto zachovaná budova Aizanoi. Svatyně je unikátní z mnoha důvodů. Nejen díky svému současnému stavu. Její rozměry jsou 53×35 metrů. To přibližně odpovídá ledové ploše pro hokej, což bylo na svoji dobu hodně. O to více překvapí, že budova nemá obvyklou střední řadu sloupů uvnitř hlavní místnosti.
Podlahu ale netvoří mramorové dlaždice, položené přímo na zem jako u ostatních antických chrámů. Zde je vybudována důmyslná klenba, pod níž se nachází i zachované podzemní prostory. Ty má jako jediný chrám v celé Anatolii. Jsou v tak dobrém technickém stavu, že do nich mohou návštěvníci vstoupit. Původně pravděpodobně sloužily k bohoslužbám.
Další unikátní budovou ve městě je divadlo a stadion. Vypadá to jako chyba – upozorňujeme na jednu budovu a zmiňujeme dvě. Je to ale tak a právě to jí činí unikátní. Mramorová zeď stadionu je totiž zároveň zadní stěnou jeviště divadla. Přitom se nejedná o žádné drobečky. Kapacita divadla je odhadována na dvacet tisíc diváků, stadion nabízí místo pro třináct a půl tisíce návštěvníků. Stavba celého komplexu začala roku 160 našeho letopočtu. Dokládají to nápisy na zdech divadla. Dokončeno pak bylo přibližně o sto let později.
Jak jsme psali, město bohatlo z obchodu. Proto zde samozřejmě najdeme i supermarket antiky – macellum. To zdejší však archeologům nabídlo naprosto unikátní zdroj informací. Na jeho stěně objevili ceník zboží z doby císaře Diokleciána. Sloužil jako stanovení fixních cen a měl zabránit nadměrné inflaci, se kterou se v té době Římská říše potýkala.
Největší význam tohoto ceníku spočívá v jeho kompletnosti. Stále můžeme přečíst každé písmenko. Archeologové jej dnes proto používají jako referenční zdroj informací pro podobné nálezy z jiných míst, které nejsou v tak dobrém stavu. Můžeme se zde třeba dočíst, že zdravý silný otrok měl dvakrát větší cenu než osel. Zato chtěli-li jste koně, museli jste obětovat tři otroky. Převedeme-li to do peněz, stál jeden otrok třicet tisíc dinárů …
Jako v každém antickém městě, i v Aizanoi byly lázně. Určitě nesmíme minout tak zvané Mozaikové lázně. Z původních budov příliš zdí nezachovalo. Zaujmou nás ale cihlové podpěry a kanály podlahového vytápění – hypokaustu. Jak ale jejich název napovídá, naprosto unikátní je zdejší mozaiková výzdoba.
Protože celé město leží na řece Penkalas (dnes Kocaçay), byly zde samozřejmě i mosty. Původně jich bylo pět, do dnešních dob se zachovaly dva. Jeden dřevěný a druhý kamenný, pětiobloukový. Díky pravidelné údržbě jsou ve výborném stavu, takže se používají dodnes.
Jak je vidět, má Aizanoi hodně co nabídnout. Turecká vláda si je toho vědomá, proto město přihlásila do seznamu památek UNESCO. Zatím je najdeme „pouze“ na seznamu čekatelů, ale věříme, že brzy se stane i oficiální památkou. Takže je asi jasné, proč její návštěvu doporučujeme.