GPS 37.3850047N, 27.2565833E
Didima je známá díky jednomu z největších, ne-li úplně největšímu, chrámu řeckého boha Apollóna. Dnes je to, doufejme že jen zatím, památka jediné stavby. nejnovější archeologické nálezy objevily další důležité a zajímavé budovy a lze předpokládat, že další nálezy budou pokračovat.
Historie Didimy sahá až do neolitu. Ale ta, která nás zajímá, tedy uctívání olympských bohů, začíná v osmém století před naším letopočtem. Tehdy zde byl vystavěn první chrám. Ten se stal duchovním centrem asi 15 km vzdáleného řeckého města Mílétos. jedné z nevýznamnějších řeckých kolonií v malé Asii. Zpočátku byla obě místa spojena řekou Meandros. Ta se však začala zanášet, proto byla vybudována nová spojnice, tentokráte na pevnině. Říká se jí Svatá cesta a měří asi 20 km.
S významem Didimy vzrostly logicky u nároky na velikost chrámu. Proto byla kolem roku 550 před naším letopočtem dokončena stavba prvního velikého svatostánku. Svatyně však byla o necelých šedesát let později zničena Peršany. Ti také odvezli posvátnou Apollónovu sochu. Podle pověsti v té době vyschl i posvátný pramen, který byl hlavním zdrojem věšteb. Chrám zůstal v rozvalinách dalších téměř sto padesát let.
Podle stejné pověsti při příchodu Alexandra Velikého posvátný pramen opět vytryskl, takže slavný vojevůdce přikázal v Didimě postavit nový chrám. Okolo roku 300 před naším letopočtem se do něj dokonce vrátila z Persie Apollónova socha. Ambice nově budovaného svatostánku byly nemalé – měla to být po Delfách a Efezu třetí největší věštírna antického světa. Možná i díky těmto velikým plánům ale nebyl chrám nikdy úplně dokončen.
Zajímavý byl osud věštírny po příchodu křesťanství. Budova byla zachována, ale v jejím středu byla vybudována malá trojlodní křesťanská bazilika. Křtitelnice pak byla přímo u věštěbního pramene. Bohužel, tuto vnitřní stavbu rozebrali na počátku dvacátého století němečtí archeologové. Chtěli zachovat helénský charakter památky …
Navštívíme-li dnes památku, první, co nás zaujme, jsou její obrovské rozměry. Jeho základna, na kterou se vystupuje po sedmi schodech, má rozměry 120 x 60 metrů. To je v podstatě o pětinu prodloužené fotbalové hřiště. Výška chrámu pak byla téměř dvacet metrů. Tedy jen asi o dva metry méně, než je hlediště fotbalového stadionu pražské Sparty …
Obvod chrámu tvořily dvě řady ionských sloupů. Po jeho delší straně jich stál dvacet jeden sloup, po kratší straně jich pak bylo deset. Dalších dvanáct sloupů stálo před samotným vchodem chrámu. Místo dveří zde byl přes čtrnáct metrů vysoký neuzavíratelný portál. Ukončený ale byl metr a půl vysokým práhem, takže bez pomůcek nebylo možné jej překonat. Do vlastního chrámu se proto vstupovalo dvěma dlouhými chodbami.
Uvnitř chrámu, na jeho konci, stával menší chrám. Jeho půdorys byl 8,24 x 14,23 m. Takže uprostřed chrámu byla budova se stejným půdorysem jako rodinný dům OKAL. Ve vnitřním chrámu byla uchovávána Apollónova socha. Bylo to nejposvátnější místo celého komplexu.
Jak jsme psali už výše, chrám nikdy nebyl dokončen. Není jasné, zda byl od počátku zamýšlený jako otevřený, ale jisté je, že nikdy nebyl zastřešený. Dokonce ani nejsou náznaky nějakých konstrukcí, které by mohly střechu nést. Zato se zachovaly kresby, dnes bychom řekli stavební nákresy. Při jejich velkých rozměrech (čáry až dvacet pět metrů dlouhé, oblouky a průměrem až čtyři a půl metru) dodnes udivují svojí přesností. Ta se pohybuje v řádu milimetrů.
Výjimečnost Apollónova chrámu není jen v jeho velikosti. Najdeme zde naprosto unikátní umělecká díla. Především jsou to vlysy. Asi nejznámější je hlava Medůzy, ale stejně nádherných a skvostně vypracovaných děl tu najdeme nepočítaně. Dokonce i patice sloupů mají svou velice jemnou výzdobu. Zajímavý nápad byl ponechat na zemi sloupy, které se zřítily při zemětřesení, naskládané jako plátky veky. Lépe nám to umožní uvědomit si jejich neskutečnou výšku.
Na začátku tohoto článku jsme psali, že Didima je dnes neprávem památkou jediné stavby. Rádi bychom to i my napravili. Takže upozorníme na další tři památky, které si zde můžeme prohlédnout, byť zatím v ne úplně odhalené podobě.
První z nich je chrám Apollónovy sestry Artemis. Objeven byl v roce 2013, i když se o jeho existenci vědělo mnohem dříve. Podle odhalených základů vědci usoudili, že měl tři místnosti a obdélníkový půdorys s přesně západo-východní orientací. Rozměry necelých 12 x 31 metrů byl chrám samozřejmě výrazně menší než nedaleko stojícího chrám Apollónův. Do svatostánku svého bratra by se ten Artemidin vešel 20x … . Dnes jsou jeho základy opět zasypány a celý chrám čeká na další archeologický výzkum.
Druhou zajímavou stavbou je divadlo. Objeveno bylo roku 2010. Bylo prokazatelně stavěno ve dvou fázích. První, menší, bylo pro asi tři tisíce diváků. Podle nálezů mincí usuzují odborníci, že bylo budováno v době císaře Nerona, tedy okolo roku 65 našeho letopočtu. Dostavba divadla a rozšíření jeho kapacity na čtyři tisíce diváků pak nejspíš proběhla okolo roku 129 našeho letopočtu, protože proběhla na oslavu návštěvy císaře Hadriána. Ten do Mílétu a Didimy přijel právě roku 129.
Třetí důležitou stavbou je už v počátku povídání zmiňovaná Svatá cesta. Na svém didimském konci je lemována lázněmi. Najdeme zde i zbytky stoy. Podél cesty také najdeme mnoho studánek, vodních nádrží a vodních kanálů.
Je naprosto jasné, že Didima skrývá ještě mnohé další poklady. Přesvědčit nás o tom může i fakt, že tak důležitá místa pro život antického města, jakými jsou divadlo nebo další chrámy, byly objeveny až po roce 2010. Ale i kdyby se nic dalšího už nenašlo, obrovský Apollónův chrám za návštěvu tohoto místa určitě stojí.